Něžná je noc 1/10 (1993)

Přidal: Přemek |

Únor 19, 2011

Francis Scott Fitzgerald. Dramatizovaná četba na pokračování. Rozhlasová úprava Maria Křepelková. Překlad Lubomír Dorůžka. Redakce Yveta Labská. Hudba Petr Mandel. Hudební a kompoziční spolupráce Iva Valentová. Zvukový mistr Roman Špála. Záznam a střih Dana Vondrková. Produkce Eva Texelová. Režie Maria Křepelková.

Osoby a obsazení: vypravěč (Eduard Cupák), recitátor (Pavel Pípal), Dick Diver (Alois Švehlík), Nicole Warrenová (Zlata Adamovská), Devereaux Warren, otec Nicoliin (Vladimír Brabec), doktor Franz Gregory (Ladislav Mrkvička), doktor Dohmler (Otakar Brousek I.), Bejby, Nicolina sestra (Hana Maciuchová), Rosemary (Magdalena Reifová), její matka (Blanka Bohdanová), Helena Friedrichová, Ladislav Trojan, Rudolf Jelínek, Petr Štěpánek, Ivan Gübel, Jiří Zahajský, Ivanka Devátá, Martin Zahálka, Luděk Nešleha, Bronislav Kotiš, Hana Středová, Jan Čenský, Oldřich Vlach.

Natočeno 1993 (konec natáčení 17. 2. 1993; R-40). Premiéry 9. – 18. 10. 1993 (ČRo 3 Vltava, 18:00 – 18:30 h.). Reprízy 1995, 2000; 27. 2. – 3. 3. 2017 a 6. 3. – 10. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 9. dílu 29. 9. 2021 (ČRo České Budějovice, 18:05 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Vydal Radioservis v roce 2011 (1 CD mp3).

Obsah: 1. Šťastný Dick – 2. Nicole – 3. Rosemary – 4. Domov – 5. Vzplanutí – 6. Doteky – 7. Krize – 8. Útěk – 9. Roztržka – 10. Hledání.

Lit: Hnilička, Přemysl: Něžná je noc. Radioservis, 2011 (booklet). – Cit.: S hlavním hrdinou románu „Něžná je noc“ se setkáváme po jeho šťastném návratu z fronty první světové války, o níž si všichni mysleli, že bude i poslední. Ten mu ostatně „zařídil“ i přezdívku – „šťastný Dick“. Skutečně – Dick Diver má všechno před sebou, přinejmenším slibnou kariéru psychiatra, snad i vědce a teoretika… Do jeho života však vstoupí Nicole Warrenová, milionářova dcera, léčící se v nervovém sanatoriu Dickova přítele, doktora Franze Gregoryho. Dívka se na Dicka upne, již během války mu píše desítky dopisů a po jeho návratu do poválečně rozjásaných Států se jejich vztah ještě více prohloubí. To se ovšem nelíbí Nicoliině sestře, která má o snoubenci Warrenovy dědičky jiné představy. Nicole si však Dicka vybojuje a on – z lásky i ješitnosti – se stává jejím manželem. To ještě netuší, že před ním je zlatý věk Ameriky a jeho osobní i profesní sestup. Slibnou kariéru nerozvíjí, protože se stará o nemocnou manželku a její bohatí příbuzní mu dávají až příliš jasně znát, že pro ně zůstane jen přiženěným opatrovníkem nemocné dědičky. Jeho pokus vést s přítelem Gregorym sanatorium žalostně troskotá, stejně jako jejich přátelství. Ani pokus o milostný románek s vycházející filmovou hvězdičkou, ani lesk a horký písek pláže francouzské Riviéry nemohou zastavit jeho pád k alkoholu, vzteku a rezignaci.

Literární vědci a kritici se již drahná léta přou, zda je správné promítat do románů, her, novel či poezie osudy jejich tvůrců. U románu Francise Scotta Fitzgeralda (1896-1940) však není možné nepovšimnout si některých souvislostí mezi jeho osobním životem a osudem „šťastného Dicka“ Divera. V roce 1920 se totiž oženil se spisovatelkou Zeldou Layorovou, která – podobně jako Nicole – trpěla schizofrenií a jejich život tak nebyl zcela standardním. Dvacátá a třicátá léta prožil v Evropě, mnoho let strávil v Paříži. Zatímco kolem něj vířil a jásal tzv. jazzový věk, plný radosti, lesku a hudby, věk, který už zapomněl na hrůzy první a nic netušil o hrůzách druhé světové války, on a jeho spisovatelští souputníci – tzv. „ztracená generace“ – psali společensky kritické romány a novely. Kritický je Fitzgerald především ke společnosti, která redukuje úspěch pouze na úspěch finanční a která si neuvědomuje, že tento jednostranný pohled na život v ní ubíjí touhu po kráse či skutečně hlubokých citech. Ani hlavní hrdina jeho nejslavnějšího románu „Velký Gatsby“ (1925) se ve zdech svého bohatého paláce nedočká štěstí: dívka, kterou považuje za lásku svého života, je jen povrchní a kromě jeho peněz nevidí nic dalšího. Možná nám to může připadat jako povrchní odsudek, ale právě dnes je dobré si včas uvědomit, že po člověku nezůstanou jen peníze a skvěle vystavěné domy, ale také jeho obraz ve vzpomínkách svých blízkých.

Lit.: -payka-: Něžná je noc, napsal Francis Scott Fitzgerald. In web Audioknihy, 8. 7. 2011 (anotace + cit. článek P. Hniličky).

Lit.: Toušková, Martina: Francis Scott Fitzgerald: Něžná je noc. Příběh o vášnivém a dramatickém vztahu psychiatra a ženy trpící schizofrenií. In web ČRo České Budějovice, 28. září 2021 (článek). – Cit.: Psychologický román o lásce, vášni, penězích, konzumu, psychických problémech, alkoholu i nevěře. Klasické dílo amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda vyšlo poprvé v roce 1934, nejdříve na pokračování v časopise Scribner’s Magazine, poté knižně. (…)

Hlavním hrdinou příběhu je americký psychiatr Dick Diver. Při návštěvě sanatoria ve švýcarském Curychu se zamiluje do krásné Nicole, prominentní pacientky, která trpí schizofrenií. Do jejich nejednoduchého vztahu zasáhne ale i mladičká herečka Rosemary.

Něžná je noc je čtvrtým a zároveň posledním románem, který vyšel ještě za autorova života. Objevuje se v něm řada autobiografických prvků – spisovatelova žena Zelda trpěla schizofrenií, on sám měl stejně jako jeho románový hrdina problémy s alkoholem.

Francis Scott Fitzgerald se narodil 24. září 1896. Za svého života dokončil čtyři romány – Na prahu ráje, Krásní a prokletí, Velký Gatsby a Něžná je noc. Pátý, nedokončený román Poslední magnát byl vydán posmrtně.

Je také autorem mnoha povídek. Dost často je psal na objednávku, aby finančně zvládl svůj poměrně výstřední život s poměrně výstřední manželkou Zeldou. Byli mladí, krásní a bohatí a samotnému spisovateli sloužili jako inspirace při psaní. Francis Scott Fitzgerald zemřel 20. prosince 1940 na selhání srdce, bylo mu 44 let.

„… ačkoliv pro dobu následující bezprostředně po okouzlení dvacátých let byl Fitzgerald mrtev a zapomenut, z odstupu času vyrůstá dnes jeho dílo, byť v mnohém smyslu nedokončené a fragmentární v odkaz jednoho z nejcitlivějších a nejvnímavějších komentátorů americké společnosti mezi oběma válkami.” (Lubomír Dorůžka, překladatel románu Něžná je noc)