Osudy – Česká Alexandrovka 1/10 (2011?)

Přidal: Přemek |

Březen 5, 2011

Bohuslav Andrš.Vzpomínky na život české vystěhovalecké komunity na Rusi. Četbu na pokračování připravila Jiřina Tejkalová. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Jiří Plachý.

Natočeno 2011 (?). Premiéra prvního dílu 21. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 1. dílu 4. 4. 2016 (ČRo Plus, 23:00 h) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Příběh vesnice Alexandrovka, o které si ode dneška budeme v deseti pokračováních číst, sahá do dávné minulosti. Po prohrané bitvě na Bílé hoře a během následné rekatolizace opustila řada českých evangelíků svou vlast a vydala se hledat nový domov jinde. K těmto rodinám patřili i předkové Bohuslava Andrše, kteří nakonec po mnoha peripetiích zakotvili spolu s dalšími českými evangelickými rodinami v carském Rusku. Ve vsi, kterou se jim tu podařilo založit, se Bohuslav Andrš před devadesáti lety narodil; a po mnoha dalších desetiletích – v roce 2009 – příběh Alexandrovky a jejích obyvatel, svých příbuzných a sousedů, sepsal. Jeho kniha, kterou vydalo nakladatelství Slovanská knihovna, vzbudila značný ohlas; v loňském roce díky tomu vyšlo už další rozšířené vydání. (…) (anotace)

Lit.: anonym: Osudy – Bohuslav Andrš: Česká Alexandrovka (10 dílů). In web ČRo 3 Vltava, únor 2011 (článek). – Cit.: Autor není ani profesionální dokumentarista, ani historik, tím méně literát. Nicméně se rozhodl s nečekanou otevřeností, poctivostí k sobě i ostatním sepsat vzpomínky na pohnuté etapy svého života i života celé rodiny. Příběh začíná odchodem českých evangelíků za náboženskou svobodou a končí návratem do Čech na konci 2. světové války, Pražským jarem a opětovnou konfrontací se sovětskými tanky.

Předkové Bohuslava Andrše kdysi dávno odešli z Čech coby pobělohorští náboženští exulanti pod ochranu ruských šlechtických rodin. Jejich potomci doufali na počátku dvacátého století najít na žírné Ukrajině svoji zemi zaslíbenou, kde by mohli v klidu žít, pracovat a vychovávat děti podle svého přesvědčení. Alexandrovka zažila občanskou válku, hladomor, stalinský teror. Bohuslav Andrš jako voják Rudé armády došel do vlasti svých prapředků. V roce 1968 byl znovu svědkem příjezdu sovětských tanků, které ukončily slibné Pražské jaro.

Ironií osudu se pak zdá zakončení vzpomínek, kdy autorův německý vnuk odmítne nastoupit vojenskou službu v Bundeswehru s poukazem na to, že v poslední válce stáli jeho dědové proti sobě se zbraní v ruce.