Realita v cestách do Svaté země II. 1/? (2011)

Přidal: Přemek |

Duben 20, 2011

Danuše Kšicová. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 5. části 23. 4. 2011 (ČRo Brno) v pořadu Zelný rynk. Premiéra 8. části 14. 5. 2011.

Lit.: Blažejovská, Alena: Realita v cestách do Svaté země II. In web ČRo Brno, duben 2011 (anotace + úryvek). – Cit.: Danuše Kšicová (nar. 1932) se v roce 1956 po absolutoriu pedagogicky zaměřených oborů čeština a ruština stala asistentkou na katedře rusistiky filozofické fakulty brněnské univerzity, kde dále působila. V roce 1995 byla jmenována profesorkou na Ústavu slavistiky. Působila jako vedoucí semináře východoslovanských literatur. V současnosti vede semináře z uměleckého překladu a přednáší o ruské kultuře a východoslovanském folklóru. Druhý oddíl jejího rozhlasového seriálu Realita v cestách do Svaté země začíná líčením dramatických příhod Václava Vratislava z Mitrovic v Turecku v letech 1591-1595 a pokračuje riskantní cestou Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic do Svaté země a Egypta, konanou roku 1598 v době války Rakouska s Tureckem. S jejich zážitky a postřehy vás budou až do začátku prázdnin seznamovat Eva Novotná a Martin Sláma, kteří nám budou vyprávění prof. Danuše Kšicové tlumočit.

Vratislavovo vyprávění o nejstrašnějším cařihradském vězení v Černé věži uvozuje líčení osudu Řeků, kterým se z věže podařilo dvakrát utéci. Když se tak stalo podruhé, nebyli potrestáni uprchlí vězni, ale jejich strážci, které oběsili, protože je špatně hlídali. Podle Turků bylo logické, že se vězni chtěli dostat z vězení; činili tak přece stejně jako ptáci, toužící po ztracené svobodě. Nakonec do Černé věže převedli celé Rudolfovo poselstvo. Jejich velitel mezitím již zahynul. Do vězení je odvedl jejich kapitán, který jim dal vědět, že s tím sám nesouhlasí, protože ví, že se ničeho nedopustili. Utěšoval je tím, že Alláh je mocný a nedá jim zahynout. Velitelem věže byl starý Charvát, kdysi jako dítě odvlečený do Turecka. Bylo mu již přes devadesát let a měl s vězni útrpnost. Když Turci odešli, dovolil jim vytáhnout nohy z klád. Sám je však denně prohledával, aby jej nestihl osud předešlého agy, který byl za svou nepozornost oběšen. Když vězni nedostali po tři dny nic jíst a pít, obrátili se na agu a ten se vydal na lodi do Konstantinopole, aby vyzvěděl, co s vězni zamýšlejí. Sám však na jejich stravu vydal vlastní peníze, aby za ně mohli vězňům koupit alespoň chleba a pitnou vodu. Delegaci pak zachraňovalo, že se mnozí naučili různým rukodělným pracím a mohli si tak trošku přilepšit. Později si koupili velký hrnec, který oblepili hlínou a udělali si z něho jakousi pícku, v níž vařili chleba ve vodě na kaši s trochou soli.

Četba na pokračování