Deník Anne Frankové 1/7 (1994, 2011)

Přidal: Přemek |

Květen 19, 2011

Anne Franková. Překlad Miroslav Drápal. Rozhlasová úprava Karel Dostál. Hudba Vadim Petrov a Pavel Vaculík. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Režie Markéta Jahodová. Sleeve-note Michaela Jacobsenová.

Čte Věra Slunéčková.

Natočeno 1994. Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3, CR0837-2 – EAN 8590236083721, délka: 3 hod. 23 min.).

Pozn.: Četba z deníku, který se stal symbolem utrpení Židů za 2. světové války. Anne se narodila v roce 1929 v Německu, v roce 1933 její rodina uprchla před Hitlerem do Amsterodamu. Tam se poté Frankovi spolu s dalšími Židy od roku 1942 až do vyzrazení v srpnu 1944 ukrývali v zadním traktu domu, kde sídlila otcova firma. Z té doby pochází také deník. Válku přežil z rodiny jen otec, Anne zahynula na jaře 1945 v Bergen-Belsenu.

Lit.: Antea: Recenze Deník Anny Frankové (audiokniha). In web Antea bloguje, 22. 8. 2016 (recenze). – Cit.: Dojemné svědectví o životě židů za druhé světové války z pera čtrnáctileté židovky Anny Frankové. Z jejího deníku se dozvíme nejen o strachu a obtížích, které provází život v zadním domě, kde se Anina rodina a další židé ukrývají. Z deníku se dozvíme i o vztazích v Anině rodině a uvědomíme si, že vztahy rodiče vs. puberťáci jsou stejné bez ohledu na historické období či životní podmínky…

Někdo by mohl říct, že ve světle toho, že se Anně i celé její rodině vznáší nad hlavou hrozba kruté smrti v koncentračním táboře, budou vztahy v domě dojemné, idylické, plné lásky a dobroty. Opak je pravdou. Izolace od světa a stále stejné tváře se na všech obyvatelích začnou postupně projevovat a do popředí se dostávají jejich špatné vlastnosti. Bohužel několik z obyvatel domu jsou suchaři, kteří vždy všechno vědí nejlépe, zejména o vychovávání mládeže a jejich cílem se stává Anna. Nekonečné mentorování a osočování, jak je nevychovaná, vzpurná a drzá Anně pobyt v domě ztrpčují až k nesnesení.

Celý deník mi nepřijde ani tak dojemný, jak se vykládá, ani nepodává takový obraz o válce, jak jsem si představovala. Deník Anny Frankové podává především zajímavý obraz vývinu osobnosti pisatelky, a že lidská touha žít a milovat dokáže zvítězit nad vším.

Velice mě zaujaly dvě věty, které Anna v deníku napsala:

„Chci žít dál i po své smrti!“

„Dokážu někdy napsat něco velkého?“

Obojí se jí podařilo. Napsala obrovskou věc, která ji přežila o desítky let a nevypadá to, že by se v nejbližší době chystala „do hrobu“.

Při čtení Anina deníku mě napadlo několik věcí.

To jak ze začátku vynáší otce. Nezasáhl do jejího deníku někdo, protože, co by tomu řekli lidi, že dcera významného obchodního ředitele nemá ráda ani jednoho rodiče?

A především! Co by na zveřejnění svého deníku řekla Anna? Taky si píšu deník a nemyslím si, že bych si přála, aby ho někdo zveřejnil. Kitty, jak si svůj deník pojmenovala, byla Anninou nejlepší přítelkyní a i přesto Anně trvalo měsíce, než se své fiktivní přítelkyni zcela otevřela. Jak by teď vnímala, že její intimní zpověď čtou statisíce ba milióny lidí? Stálo by jí její přání napsat něco velkého za to, aby byla před světem už navždy obnažená ve svém nejcitlivějším věku?
Aby se slova, která napsala zmítaná pubertou, navždy stala spojená se jménem Anna Franková, aniž by v dospělosti dostala šanci je odvolat? K tomu by pravděpodobně došlo. V deníku je jasně patrné dospívání a sama Anna se při listování deníkem zpět podivuje, jak mohla něco takového napsat…

V každém případě se jedná o velmi dobře zpracovanou audioknihu. Interpretka Věra Slunéčková se svého zhostila velmi dobře a audiokniha se celých 3,5 hodiny poslouchala velmi příjemně. Dílo Anny Frankové je originální a neotřelé a jen těžko by se hledalo dílo, které by se s ním dalo srovnávat.

Pokud máte chuť na setkání s realitou, na příběh, který psal sám život, skrz náctiletou holku, která musela předčasně dospět, určitě sáhnete po audioknize Deník Anny Frankové. Nudit se rozhodně nebudete.