Osudy – Byly jsme tam taky 1/10 (2011)

Přidal: Přemek |

Květen 25, 2011

Dagmar Šimková. Svědectví o poměrech v československých komunistických ženských věznicích, ve kterých autorka strávila čtrnáct let. Připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jana Franková Doležalová.

Natočeno 2011. Premiéra 16. – 20. a 23. – 27. 5. 2011 (10 x 30 min.). Repríza 1. – 4. dílu 12. – 16. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.), 5. dílu 17. 3. 2020 (ČRo Plus, 14:06 h.); 6. dílu 17. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.); 10. dílu 21. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: Doležalová, Jana: Byly jsme tam taky. In web ČRo, květen 2011 (anotace). – Cit.: Kniha Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“, ze které jsou připraveny desetidílné rozhlasové Osudy, patří k nejdůležitějším knižním svědectvím surovosti komunistického režimu v padesátých letech 20. století. Intenzitou a otevřeností výpovědi prožitku hrůz z nejhorších kriminálů a lágrů, syrovým, nic nepřikrášlujícím jazykem, ale také drsným humorem, s nímž Dagmar Šimková popisuje situace a postavy ze svého čtrnáctiletého pobytu za mřížemi, je kniha ženským protějškem podobně strhujících vzpomínek katolického kněze Petra Ondoka „Muklovský Vatikán“. Desetidílné Osudy z knihy Dagmar Šimkové připravila Jana Doležalová.

Dagmar Šimkové bylo třiadvacet let, když si pro ni, dceru z movité rodiny píseckého bankéře, zdravotní sestru a bývalou chovanku elitní klášterní školy, přišla horda příslušníků StB. Byla obviněna z rozšiřování protistátních materiálů a z poskytnutí úkrytu dvěma přátelům, kteří chtěli uprchnout na Západ. Odsouzena k patnácti letům vězení, prošla mimo jiné nechvalně proslulým lágrem v Želiezovcích, odkud se jí podařilo utéct. Po dopadení jí k trestu byly připočteny ještě tři roky za útěk. Nebyla jako většina politických vězeňkyň propuštěna na amnestii počátkem šedesátých let – právě pro své hrdé chování, kterým si vysloužila časté kázeňské tresty a pobyty v korekcích. Dagmar Šimková popisuje prostitutky, bachaře, vražednice, mezi které bachaři rozdělovali politické vězeňkyně, ale i setkání s mimořádnými ženami, například s univerzitní profesorkou Růženou Vackovou, jejíž přednášky ve vězení „zachytila“.

Básník Ivan Martin Jirous, sám vězeň komunistických kriminálů, velmi přiléhavě napsal o knize Dagmar Šimkové: „ Národ, který zapomíná na utrpení, kterým prošli jeho nejlepší lidé, může být kdykoli vystaven znovu tomu, o čem v této knize čteme. Snad si čtenáři také uvědomí neuvěřitelnou nestoudnost těch, kteří se pod jen lehce pozměněnou egidou hlásí k duchovnímu dědictví zrůd, jež nám v padesátých i pozdějších letech vládly.“

Četba na pokračování