Osudy – Příběh o lásce a tmě 1/10 (2011)

Přidal: Přemek |

Červen 9, 2011

Amos Oz. Četba na pokračování z pamětí izraelského spisovatele. Překlad Michael Žantovský. Připravil Viktor Bezdíček. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Jiří Hanák.

Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 6. 6. 2011. Repríza 14.-23. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Izraelský týden.

Obsah: 1. Dědeček a babička Klausnerovi. – 2. Dědeček a babička Musmanovi. – 3. Má dávná vzpomínka. – 4. Paní učitelka Zelda. – 5. Židovský národ žije! – 6. Válka. – 7. Vyhnání z ráje. – 8. Kibuc. – 9. Otec. – 10. Maminka.

Lit.: Bezdíček, Viktor: Příběh o lásce a tmě. In web ČRo, červen 2011 (článek). – Cit.: Příběh o lásce a tmě je dosud nejosobnější dílo izraelského spisovatele Amose Oze, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. A zároveň je to příběh dvanáctiletého chlapce nuceného vyrovnat se s osudovou ranou v podobě matčiny sebevraždy a posléze opouštějícího domov, aby v prostředí kibucu nastoupil svízelnou cestu samostatného života a uměleckého zrání.

Vše, o čem píše jeden z nejvýznamnějších izraelských prozaiků Amos Oz, bývá podáno s nesmírným citem pro paradox, snad proto, že je Blízký východ a Izrael zvlášť paradoxů plný. Už samu situaci Židů v Palestině pojmenovává Oz paradoxem. „Židi, táhněte do Palestiny!“ psalo se na zdech velkého světa, a když se Židi do Palestiny vrátili, tentýž svět křičel: „Židi, zmizte z Palestiny!“ Přesto i proto zároveň vznikl v roce 1948 Stát Izrael a v Ozových vzpomínkách na dětství nazvaných Příběh o lásce a tmě představuje tato chvíle jeden z nejvypjatějších momentů.

Oz v knize bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje.

Ze skutečných lidí vytváří autor postavy téměř románové, jejichž povaha a jednání fungují jako typy, obrazy a metafory, často právě paradoxní a jemně humorné. Dominantní babičku Šlomit zahubí strach z mikrobů a po její smrti děda ožívá, stává se opět básníkem a milovníkem žen. Jednoho pradědečka ještě jako dítě kvůli vojně rodina ožení, a když se novomanžel své ženy dožaduje, musí učený rabín dle litery Zákona dát svatební noci „požehnání“.

Ovšem nahlas se s Amosem Ozem nezasmějete často, mnohem více je tu smíchu niterného, židovského. Tragické a dojemné epizody moderní historie židovského národa, nezapomenutelné zachycení okamžiku vzniku izraelského státu, ale zároveň i příběh dvanáctiletého chlapce nuceného vyrovnat se s osudovou ranou v podobě matčiny sebevraždy a posléze opouštějícího domov, aby v prostředí kibucu nastoupil svízelnou cestu samostatného života, to vše činí z Ozova vyprávění jedinečný dokument o životě uprostřed dramatu utvářejících se dějin.