Brno – můj Amarcord v čase zatmění 1/10 (2006)

Přidal: Přemek |

Leden 26, 2007

Vojtěch Jestřáb. Z memoárového románu brněnského spisovatele a překladatele (1922-2003) vybrala Eva Hánová. Režie Zdeněk Kozák.

Čte Ladislav Lakomý.

Připravilo Brno. Premiéra (?) 22. 1. 2007 (Vltava, 11:30 – 12:00 h.; 10 x 30min.).

Lit.: Matys, Rudolf: Jak to slyší… – Dva pohledy směrem k moravské metropoli. In Týdeník Rozhlas 9/2007 (recenze). – Cit.: (…) Shodou okolností právě ve dnech, kdy běžela repríza Rejnušova Urhamleta, vysílala Vltava v cyklu Osudy i desetidílné čtení z vzpomínkové knihy překladatele ruské poezie a básníka Vojtěcha Jestřába (1923–2003) Brno – můj Armacord v čase zatmění (v podání Ladislava Lakomého). Jestřáb se v něm především okouzleně vrátil k městu svého dětství a mládí, k mnoha svým přátelům z brněnského literárního, výtvarnického a divadelního prostředí, ale i k nemenšímu počtu svých dívčích a ženských lásek, a to vše na pozadí proměn politického ovzduší, od absolutního „zatmění“ 50. let přes zjasněnější léta šedesátá až po nové potemnění normalizační, jejichž dramatické amplitudy poznamenaly i jeho osobní a tvůrčí dráhu. Mezi mnoha zblízka snímanými portréty Jestřábových důvěrných přátel je jeden, který mohl jistě přivábit zvlášť mimořádnou pozornost: mám tu na mysli portrét Milana Kundery z jeho mladších let – ten myslím, aniž by se snížil k jakékoli bulvárnosti, vnáší i dost světla do současných, pro někoho až trochu „tajemných“ postojů tohoto velkého Čechofrancouze. V každém případě touto vyznavačskou knihou získalo Brno nejenom dalšího ze svých okouzlených trubadurů, ale i nepominutelného a v mnohém, zejména v detailech, cenného svědka svých novodobých kulturních dějin.

Četba na pokračování