Leviatan 1/3 (2012)

Přidal: Přemek |

Červen 25, 2012

Joseph Roth. Četba na pokračování z novely rakouského spisovatele. Překlad Veronika Pokorná. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jiří Ornest.

Natočeno 2012. Premiéra 25. – 27. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 3 x 30 min.).

Lit.: Turek, Petr: Jiří Ornest čte Leviatana Josepha Rotha. In web ČRo, červen 2012 (článek). – Cit.: Novela Leviatan rakouského spisovatele Josepha Rotha (1894-1939) zaujme důvěrnou znalostí prostředí a typů a sugestivním líčením vpádu cizího živlu do všedního života venkovských lidí. (…)

Jako odpůrce nacismu se rakouský spisovatel a berlínský žurnalista Joseph Roth (1894-1939) po roce 1933 nevrátil do Německa, žil převážně v Paříži a své knihy vydával v amsterdamských nakladatelstvích pro německy mluvící exulanty. Joseph Roth psal elegie za staré Rakousko, za mizející středoevropský svět, ale také prorocké dopisy přátelům, plné sympatií, povzbuzení i kritičnosti vůči jejich sebeklamům. Když koncem května Joseph Roth 1939 umíral v Paříži, samozřejmě nemohl tušit, že je tak ušetřen zážitku spjatého s rychlým pádem Francie na počátku druhé světové války.

Novela Leviatan (jejíž začátek vyšel časopisecky r. 1934, celá vyšla až posmrtně v r. 1940) při prvním čtení zaujme důvěrnou znalostí prostředí a typů a především sugestivním líčením vpádu cizího živlu do všedního života venkovských lidí. Pro kupce Nissena Piczenika jsou korály vším, jsou to živé bytosti a on vlastně touží po spojení s nimi v jejich mořském domově. Vášnivá láska k živým korálům, hlídaným Leviatanem, který spravuje oceán, navozuje atmosféru nebezpečí, jemuž hrdinové podlehnou tím spíše, čím spontánněji se zříkají navyklého pořádku. Jde doslova o život: hrozí trest za provinění proti lidským zákonům a konvencím.

Vina, kterou si Nissen Piczenik uvědomuje, je v tom, že podléhá ďáblovu pokušení, že „zapře“ své pravé korály, podvádí zákazníky napřed mísením pravého a nepravého (pravdy a lži), pak už jen nepravým zbožím.

Autorovi jde o odpověď na otázku, zda vypadnutí z z řádu lidského znamená také porušení řádu božského, a zda „viník“ bude za ně potrestán také vypadnutím z rukou Božích. Nissen Piczenik se spolčil s ďáblem v lidské podobě, začal podvádět nejen své zákazníky, ale také svého Boha. Starozákonní Bůh je přísný, proto Nissen spočívá na dně oceánu vedle Leviatana, starozákonní obludy (Job 40). Jeho záchrana není jistá, vyjádření pochybnosti o tom, jeho život posoudí Bůh, najdeme ve velmi osobním autorském vstupu, totiž v přání či prosbě k Bohu, aby Nissen Piczenik na dně mořském odpočíval v pokoji až do příchodu Mesiášova.

Lit.: Turek, Petr: Joseph Roth – Leviathan. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2012, s. 25 (článek). – Cit.: Jako odpůrce nacismu se rakouský spisovatel a berlínský žurnalista Joseph Roth (1894–1939) po roce 1933 nevrátil do Německa a žil v Paříži. Joseph Roth psal elegie za staré Rakousko, za mizející středoevropský svět, ale také prorocké dopisy přátelům plné sympatií, povzbuzení i kritičnosti vůči jejich sebeklamům. Když koncem
května 1939 Joseph Roth umíral, samozřejmě nemohl tušit, že je tak ušetřen zážitku spjatého s rychlým pádem Francie na počátku druhé světové války.

ZASTAVENÍ PRVNÍ:

„V městečku Progrody žil kdysi obchodník s korály, široko daleko známý svou poctivostí a vybraným, solidním zbožím. Až ze vzdálených vesnic přijížděly venkovanky, pokaždé když potřebovaly nějakou ozdobu pro mimořádné příležitosti. Přijížděly ve svých rozvrzaných bryčkách k proslulému obchodníku s korály Nissenu Piczenikovi obyčejně ve dnech, kdy
se konal trh…“ Novela Leviatan (jejíž začátek vyšel časopisecky roku 1934, celá vyšla až posmrtně v roce 1940) při prvním čtení zaujme důvěrnou znalostí prostředí a typů a především sugestivním líčením vpádu cizího živlu do všedního života venkovských lidí.
Pro kupce Nissena Piczenika jsou korály vším, jsou to živé bytosti a on vlastně touží po spojení s nimi v jejich mořském domově. Vášnivá láska k živým korálům, hlídaným Leviatanem, který spravuje oceán, navozuje atmosféru nebezpečí, jemuž hrdinové podlehnou tím spíše, čím spontánněji se zříkají navyklého pořádku. Jde doslova o život: hrozí trest za provinění proti lidským zákonům a konvencím.

ZASTAVENÍ DRUHÉ,

OSUDOVÝ OKAMŽIK: „A obchodník s korály už spřádal plány na příští jaro, když se v sousedních Sučkách událo něco neobvyklého. V tomto městečku si totiž jednoho dne jakýsi muž otevřel obchod s korály. V kraji ho nikdo neznal. Jmenoval se Jenö Lakatoš a pocházel
z daleké země, až z Uher. Lakatoš se v Sučkách spřátelil s řezníkem Nikitou Kolchinem a tak dlouho do něho hučel, až ho umluvil, aby si společně otevřeli obchod s korály. Z výkladní skříně zářily bezvadné červené korály. Vážily sice méně než kameny Nissena Piczenika, byly však také levnější. Ceny si mohl každý přečíst ve výloze. A aby kolem ní
nikdo neprošel bez povšimnutí, vyhrával v obchodu celý den fonograf. Halasné melodie bylo slyšet ještě i v okolních vesnicích. V Sučkách nemívali nikdy tak velké trhy jako v Progrodách. Přesto – a navzdory žním – chodili k panu Lakatošovi sedláci. Poslouchali písničky a kupovali levné korály.“ Vina, kterou si Nissen Piczenik uvědomuje, je v tom, že podléhá ďáblovu pokušení, že „zapře“ své pravé korály, podvádí zákazníky napřed mísením pravého a nepravého (pravdy a lži), pak už jen nepravým zbožím. Nissen Piczenik se spolčil s ďáblem v lidské podobě, začal podvádět nejen své zákazníky, ale také svého Boha. Starozákonní Bůh je přísný, proto Nissen spočívá na dně oceánu vedle Leviatana, starozákonní obludy.

Četba na pokračování