Cesta 1/7 (2007)

Přidal: Přemek |

Květen 28, 2007

Jack London. Vybrané části z kultovního románu o hobos, amerických tulácích jezdících načerno vlaky. Překlad Josef Vorel (1922). Připravil Vladimír Zajíc. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Michal Pavlata.

Připravil Český rozhlas v roce 2007. Repríza 1. dílu 4. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h; 7 x 15 min.) v cyklu Americký rok a Stránky na dobrou noc.

Lit.: (anonym): Jack London: Cesta (1-7). In web ČRo 28. 5. 2007 (anotace). – Cit.: Prostředí, v němž vyrůstal americký povídkář a romanopisec Jack London (1876-1916), ho nutilo bojovat o přežití často tvrdě a bezohledně, ba „dobrodružně“. Od útlého věku pomáhal živit rodinu. Roznášel noviny, rozvážel led, zametal hostince pracoval v konzervárně. Měl zkušenost s piráty i námořní policií. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Zde sice nezbohatl, ale své zkušenosti ze severu následně uplatnil ve svých povídkách a románech.

Miliony čtenářů oceňují Londonovy romány pro jejich dobrodružnost, napínavost, barvité líčení drsného vztahu člověka a přírody, pro mnohé jsou ztělesněním nezdolné životní energie a touhy po svobodě. Knihy jako Volání divočiny, Bílý tesák, Zářící den nebo Tulák po hvězdách čtenáři vyhledávají i po téměř sto letech od prvního vydání.

Jack London – americký povídkář a romanopisec, vlastním jménem John Griffith Chaney, se narodil roku 1876 v San Franciscu jako nemanželský syn potulného astrologa irského původu W. H. Chaneyho a Flory Wellmanové. Matka se ovšem s Chaneym rozešla a vzala si Johna Londona, kupce a farmáře.

Prostředí, v němž Jack vyrůstal a žil, ho nutilo bojovat o přežití často tvrdě a bezohledně, ba „dobrodružně“. Od útlého věku pomáhal živit rodinu. Roznášel noviny, rozvážel led, zametal hostince a nakonec začal pracovat v konzervárně na 10 až 18 hodin denně. V 16 letech si půjčil peníze na plachetnici a přidal se k partě ústřicových pirátů. Obnos, který vydělal, byl v porovnání s dosavadními příjmy závratný, ovšem za několik dní ho utratil v oaklandských výčepech.

Po návratu z lodi nijak svůj dosavadní způsob života nezměnil. Nějakou dobu působil London jako pomocník námořní policie (výsledkem této zkušenosti je knížka Paměti pijákovy z roku 1913). Později pracoval v továrně na konopí i jako topič v elektrárně. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Zde sice nezbohatl, ale své zkušenosti ze severu následně uplatnil ve svých povídkách a románech.

Uznávaným spisovatelem se Jack London stal postupně. V roce 1899 publikoval slavnou povídku Muž na stezce, roku 1900 vychází Severní Odyssea, 1903 Volání divočiny. Teprve po úspěchu tohoto románu měl Jack London konečně z čeho žít. Kniha byla záhy následována takřka nepřehlednou řadou dalších románů: Mořský vlk, Bílý tesák, Zářící den. Rok před smrtí 1915 vychází další věhlasná kniha Tulák po hvězdách.

Stránky na dobrou noc vycházejí z románu Cesta (v překladu Josefa Vorla z roku 1922). Jde o autobiografický román, ve kterém se Jack London vrací do dob, kdy se toulal po Spojených státech jako „hobo“ (obou). Vypráví o amerických tulácích, kteří jezdí načerno vlaky. Tento román se de facto stal součástí historie trampského hnutí v Čechách, protože pojem „tramp“ od okamžiku prvního vydání knihy vzalo za svůj celé české trampské hnutí jdoucí napříč společenskými vrstvami země.

Londonovy romány jsou plné drsné romantiky, životní síly, i touhy po svobodě. A Cesta není výjimkou. Od jejího vzniku nás dělí sto let, ale přesto jako by probíhala teď a tady.

Četba na pokračování