Gladiátoři druhohor 1/6 (2001)

Přidal: Přemek |

Srpen 31, 2007

Jaroslav Mareš. Pro rozhlas upravila Milena Lukavská. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Aleš Procházka.

Připravil Český rozhlas pro pořad v roce 2001 (5 x 9 min.). Premiéra leden 2002. Repríza 1. dílu 27. 4. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.).

Povídky: 1. Tichá smrt, 2. Vítěz, 3. Závod o život, 4. Setkání, 5. Pařáty hrůzy, 6. Rváč.

Lit.: Lukavská, Milena: Gladiátoři druhohor. In web ČRo 15. 1. 2002 (anotace). – Cit.: Z týdeníku o dobrodružství poznávání Periskop přinášíme ukázku vysílání napínavých povídek o dinosaurech Jaroslava Mareše „Gladiátoři druhohor“. Autor psal povídky na základě nejnovějších nálezů fosilizovaných zbytků dinosaurů a jiných stop. Milovníci paleontologie dobře vědí, že právě tyto nálezy leckdy vypovídají mnohé nejen o životě prehistorických zvířat, ale také o událostech, které předcházely smrti pravěkých zvířat.

První povídka se jmenuje „Vítěz“ a autor o ní říká: „Povídka Vítěz se týká velice zajímavého, i když krátkého, časového úseku na samém konci doby jurské, kdy se zhruba před 140ti miliony let objevily takřka současně gigantické formy jak sauropodních (býložravých), tak i dravých dinosaurů. Proto se tomuto kratičkému období říká „éra gigantů“.

Povídka vypráví o největším známém druhu apatosaurů – apatosaurus ajax, který dosahoval délky zhruba 25 metrů, což je o 7 metrů víc, než ty běžně známé druhy, které žily před ním. Navíc byl stavěn podstatně masivněji – jeho hmotnost se odhaduje minimálně na 30 tun.

Ovšem jeho život nebyl nijak klidný, protože současně s ním žil i obrovitý dravec epanterias, který vlastně byl takovou zvětšenou verzí velmi nebezpečného alosaura, který dominoval ve svrchní křídě. Epanterias, který byl jeho obrovitým blízkým příbuzným, dosahoval asi 14ti metrů délky a přitom i jeho celková mohutnost byla ohromující. To dávalo tomuto dravci možnost dovolit si zaútočit i na tyto gigantické apatosaury.

Zřejmě to bylo něco jako závody ve zbrojení: díky vydatné nabídce potravin, výhodnému klimatu apod. mohli býložraví sauropodi postupně vytvořit obrovité formy, a tím samozřejmě i zvětšit svou obrannou sílu. A predátoři, pokud byli jejich lovy úspěšné, měli větší sousta a mohli dosáhnout větší velikosti a tím si zaručit, že povedou útok silou odpovídající síle obrany.

Toto zvětšování velikostí pozorujeme v různých obdobích. Třeba tento vývoj pozorujeme v čeledi tiranosauridae – tyranosaurů, kde ty starší formy jsou menší a postupem doby, jak roste síla té možné kořisti, zvětšuje se velikost dravců, až vlastně ta čeleď dosahuje svého maxima u toho slavného dravce tyranosaurus rex na samém konci svrchní křídy.

Ale samozřejmě tyranosauři žili podstatně později (prakticky o 70 milionů let) než ti obrovští draví epanteriové, o kterých těď mluvíme a o kterých se píše v povídce Vítěz.

Četba na pokračování