Láska za časů cholery 1/15 (199?)

Přidal: Přemek |

Září 19, 2007

Gabriel García Márquez. Překlad Blanka Stárková. Připravil Václav Cibula. Režie Dimitrij Dudík.
Interpretace Boris Rösner.

Natočeno 199?

Pozn.: Plných jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové znovu vyznat lásku, již k ní pociťoval od mládí. Chvíle pro kdysi opuštěného milence přichází v okamžiku, kdy Ferminin manžel, proslulý lékař, ve věku osmdesáti let umírá. Oba staří lidé se spolu vydávají na cestu po řece Magdaleně. Gabriel García Márquez, autor románu Láska za časů cholery, představuje své postavy v rozmanitých podobách lásky. Líčí lásků milenců i manželů, lásku skrývanou i stavěnou na odiv, lásku na jednu noc i na celý život, lásku tělesnou i spirituální … Ukazuje i mnohost podob samoty, jež je především prostorem, který láska vyklidila nebo dosud nezabydlela. Tento kolumbijský romanopisec, povídkář a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1982 se s jistotou pohybuje i v oblastech, v nichž jeho vyprávění hraničí s triviální literatutou. Láska za časů cholery je dílem jeho životní zralosti. V době před dokončením románu (kniha vyšla roku 1986) autor o své knize v New York Times Book Review prohlásil : Prvním obrazem této knihy byla představa dvojice starých lidí, kteří prchají na lodi. Párek šťastných starých lidí tančících na lodním můstku. (…) Začínám si uvědomovat, co to znamená věk. Kniha, kterou píši, mne nutí šest hodin denně přemýšlet o věcech, o nichž jsem dosud vážně nepřemýšlel: stárnutí, láska a smrt.Román lze však číst i jinak než jako příběh o stáří, lásce a smrti. A sice jako chvalozpěv na dobu, kdy se ještě pěstovalo epistolární umění. Vždyť psaní milostných dopisů je jedním z jeho významných motivů. Nejmenovaným dějištěm je starobylé kolumbijské město Cartagena de Indias na pobřeží Karibského moře a povodí řeky Magdaleny … (-tur-, Týdeník Rozhlas, nezjištěný rok)

Četba na pokračování