Bez motivu (2005)

Přidal: Přemek |

Září 8, 2005

Daphne du Maurierová. Detektivní příběh anglické autorky. Překlad Jan Zábrana. Zpívá Petra Ernyeiová. Hudbu vybrala a režii má Hana Kofránková.

Účinkuje Petr Kostka.

Připravil Český rozhlas v roce 2005 pro cyklus Pokračování za pět minut (118 min).

Lit.: Pavlovský, Petr: Detektivka s fonogenickým hlasem. In Týdeník Rozhlas, 41/2005, 3. 10. 2005 (úryvek anotace). – Cit.: Jazzem nemenších kvalit, ale o poznání modernějším (zpěvačka Petra Ernyelová), byl prokládán i následující páteční večer, tentokrát ze skutečné, jakkoli spíše zábavné literatury britské provenience. Daphne du Maurier (1907-1989) není třeba představovat ani nečtenářům, proslavené jsou Hitchcockovy filmové adaptace jejích románů a povídek (Hospoda Jamaica s Charlesem Laughtonem, 1939; Mrtvá a živá s Laurencem Olivierem, 1939; Ptáci, 1963). Detektivní román Bez motivu patří k jejím méně známým, i když česky již rovněž publikovaným dílům (přel. J. Zábrana). I ten se ovšem dramatizaci přímo nabízí a kdoví, jestli jej už nějaká televize nenatočila. Sám jsem měl při poslechu pseudotelevizní zážitek: na Vysočině je totiž Vltava někdy slyšet dost špatně, ale přes TV satelit je zvuk skvělý. Na svítící obrazovku s motivem notové osnovy a nápisem Radio není třeba zírat, a tím spíš si milovník detektivek může představovat dramatické prostředí a situace ? la Vraždy v Midsomeru (prezentované TV Prima v době, kdy ještě neopruzovala Vyvolenými). Navíc nešlo jen o pouhou detektivku, příběh měl, jak je u Daphne du Maurier obvyklé, i jistý psychologicko-etický přesah. Soukromý detektiv, najatý k vysvětlení nepochopitelné sebevraždy mladé ženy ze šťastného manželství a navíc očekávající narození prvního dítěte, se nakonec dopustí typické pia fraus: o minulosti zesnulé zjistí skutečnosti tak otřesné, že je svému zaměstnavateli i jeho zákazníkovi raději zatají. Zalže, že na nic nepřišel, jakkoli jeho vyřešení záhady bylo obdivuhodné. Na světě jsou i vyšší hodnoty nežli pravda.

Petr Kostka v režii H. Kofránkové v každém případě předvedl, že i „pouhé čtení“ stačí – když se to umí. (Jak nevzpomenout starého dobrého Aristotela, který o kvalitě tragedie říká „jaká totiž je, pozná se při pouhém čtení“.) P. Kostka patří mezi dvě tři desítky našich herců s opravdu „fonogenickými“, tj. ihned rozpoznatelnými hlasy. Navíc dokáže dostatečně ostře a zároveň jemně v dialozích odlišovat jednotlivé postavy. Přitom to nejsou střihy hodné loutkářského principála; vypravěč zůstává stále identifikovatelný.

Četba na pokračování