Niels Lyhne 1/10 (2013)

Přidal: Přemek |

Listopad 21, 2013

Jens Peter Jacobsen. Četba na pokračování z románu dánského spisovatele. Překlad Miloslav Žilina. Připravil Rudolf Matys. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Ivan Řezáč.

Natočeno 2013. Premiéra 1. dílu 5. 11. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min).

Lit.: anonym: Jens Peter Jacobsen: Niels Lyhne. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2013 (článek + zvuková ukázka). – Cit.: Desetidílná četba na pokračování z románu dánského spisovatele. Niels Lyhne je přesným plodem svého prostředí. Jacobsen až s chirurgickou přesností analyzuje oba jeho rodiče, aby vysledoval prvky, které Nielse utvářejí. Ale Jacobsen je zároveň velký lyrik, a tak jeho metodu psaní je možné označit jako „naturalismus – lyrický“.

Jensi Petru Jacobsenovi (1847–1885) trvalo nějaký čas, než se rozhodl, jestli se bude věnovat dráze vědecké, nebo umělecké. V šestnácti odešel z do Kodaně a tam se po maturitě začal věnovat přírodním vědám. Jeho práce o sladkovodních řasách na severním Sjedlandu byla dokonce odměněna zlatou medailí kodaňské univerzity, což je dodnes veliké a poměrně vzácné uznání.

Jacobsen rovněž psal o Darwinovi a jako první přeložil do dánštiny obě jeho hlavní díla, O vzniku druhů a Původ člověka. Nakonec se ale přece jen stal spisovatelem.

Jak si autor sám zapsal: jeho nejvyšší ambicí bylo „převést věčné zákony přírody, její nádheru, záhady a divy do světa básnictví“. To je téměř klasický recept na umělecké dílo tvořené podle zásad tehdy nového a šokujícího naturalismu. A také jeho prvotina novela Mogens, je téměř programovým dílem naturalistické literatury.

Niels Lyhne – Jacobsenův druhý a poslední román – vyšel roku 1880 a je typicky dánským dílem. Typická postava dánské literatury je totiž snivec bez křídel, člověk, který se mnohokrát rozbíhá ke skoku, ale nikdy neskočí, protože na vlastní skok mu nezbudou síly.

Román měl nesmírný vliv v cizině. „ Werther naší generace,“ říká o Nielsi Lyhnovi Stefan Zweig; Nielse Lyhna obdivovali Ibsen i Freud, často se uvádí, že Zweig a Rilke se začali učit dánsky, „abychom jej mohli ještě jednou a ještě více zbožňovat“.

U nás ho nadšeně uvítal Šalda, miloval ho Machar, Šrámek i jiní. Právě Šalda upozornil na to, jak „tento básník tak vnitřní a psychický… (je) otevřený také světu vnějšímu v tom, co má nejhlubšího a nejbezprostřednějšího v pocitech“.

Četba na pokračování