Osudy – Egon Bondy: Prvních deset let 1/5 (2008)

Přidal: Přemek |

Únor 6, 2008

Memoáry básníka a filozofa Egona Bondyho, ve kterých popisuje svůj dramatický život v letech 1947-1957. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Radim Vašinka.

Připravila Plzeň. Premiéra 11. – 15. 2. 2008 (1 díl cca 30 min.). Repríza 1. dílu 23. 5. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: V Radioknize poprvé otevřeme paměti básníka a filozofa Egona Bondyho, které vyšly pod názvem Prvních deset let. Text knihy vznikl v 80. letech minulého století a původně byl určený jen pro pár nejbližších přátel. Bondy dokonce chtěl, aby byl zveřejněn až 50 let po jeho smrti. V knize se zaměřuje na popis svého divokého života a atmosféry období po Vítězném únoru, především v padesátých letech minulého století. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. V režii Miroslava Buriánka účinkoval Radim Vašinka, který za svůj výkon získal v roce 2008 třetí místo v anketě v anketě Českého rozhlasu Neviditelný herec.

Podruhé dnes budeme v Radioknize číst z memoárů Egona Bondyho Prvních deset let. Undergroundový básník popisuje svůj dramatický život v letech 1947 až 1957. Kniha zároveň poskytuje obraz významné části neoficiální kulturní scény první poloviny 50. let. Dnešní kapitola se mimo jiné věnuje vášnivému vztahu Egona Bondyho s Honzou Krejcarovou, dcerou Mileny Jesenské.

Po třetí budeme v Radioknize číst z pamětí básníka a filozofa Egona Bondyho s názvem Prvních deset let. Buřlivák a duchovní otec českého undergroundu, který je známý například i z Hrabalovy knihy Něžný barbar, v ní popisuje vlastní dramatický život na přelomu 40. a 50 let minulého století. V dnešní části mimo jiné vzpomíná na to, jak se rozhodl přes hranice do Rakouska pašovat sklo a do Československa naopak vozit dámské nylonky. Paměti pro rozhlas připravil Dominik Mačas. V režii Miroslava Buriánka účinkoval Radim Vašinka, který za své podání získal v roce 2008 třetí místo v anketě v anketě Českého rozhlasu Neviditelný herec.

Prvních deset let – tak se jmenují memoáry filozofa a básníka Egona Bondyho, ze kterých čteme v Radioknize. Popsal v nich svůj divoký život na konci čtyřicátých a začátku padesátých let minulého století. Vzpomíná, že tehdy žil jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák. Přiznává i to, že byl párkrát v blázinci a pro pivo byl schopný všeho. Také čtvrtou část pro rozhlas připravil Dominik Mačas.

Naposledy se dnes v Radioknize začteme do memoárů filozofa a básníka Egona Bondyho Prvních deset let. Popisuje v nich svůj život po komunistickém převratu, v době budování socialismu a politických procesů. Kniha zároveň poskytuje obraz významné části neoficiální kulturní scény Československa první poloviny 50. let. Na její námět vznikl celovečerní film „Tři sezóny v pekle“ s Kryštofem Hádkem v hlavní roli.

Lit.: Halas II., Jan: Jak je důležité míti Vltavu. In Týdeník Rozhlas 14/2008 (recenze/úvaha). – Cit.: Někdy v polovině února jsem si zapnul televizi a nějaký čas sledoval přímý přenos ze Španělského sálu Pražského hradu. Děly se tam dost hrozné věci. Nic povznášejícího, zábavného, poučného, neřkuli zajímavého, a přitom všemi těmito atributy by mělo být naplněno vysílání hromadného sdělovacího prostředku. Výsledek zmíněného spektáklu byl bohužel předem známý, a tak to vysílání mělo možná z profesionálního hlediska význam jen pro kriminalisty a psychiatry. Odebral jsem se tedy do kuchyně, kde mám radiopřijímač, a zapnul si Vltavu, kterou mám na stupnici prakticky aretovanou.

Polil mne křišťálový proud vody živé – v cyklu Osudy byly právě vysílány vzpomínky básníka a filozofa Egona Bondyho. Vzdálenější špíně, ze které jsem právě unikl, to už nemohlo být. Svobodný duch „marxisty levého“, celoživotně pronásledovaného všemi režimy, se vznášel nad vodami a chechtal se někde na obláčku všemu tomu paskřivectví tam dole. Bylo to osvobozující.

O všeobecném znechucení a rezignaci jsem se přesvědčoval po mnoho následujících dní. Přitom existuje obrana proti tomu všemu. Pokud mohu číst, co chci, a poslouchat Vltavu, mohu žít normálně. Jsem naprosto přesvědčen, že právě tento život je normální a že život návštěvníků Španělského sálu je, jak se říká, mimo mísu. Dobře vím, že by bylo zcela naivní, kdybych tvrdil, že se dá prostřednictvím knih a poslechem stanice Vltava zcela odtrhnout od politiky a blbé nálady z ní plynoucí. Je nutné občas při volbách, nebo když to nejde, tak i na náměstích dohlédnout na to, aby ti braši zcela nezvlčili. Jinak je ale dobré si jich nevšímat, a tím jim dávat najevo, že jejich problémy nejsou našimi problémy, že tím, jak si navzájem nadávají, jsou směšní a vzdálenější životu nad všechnu únosnost. Jednoduše řečeno je dobré v zájmu naší duševní rovnováhy si je vypnout a zapnout něco smysluplnějšího, tedy například již zmíněnou Vltavu.

Povzneseni hudbou a poučeni literaturou do velké míry převýšíte jejich žabomyší horizonty, zaženete blbou náladu a už se jim budete jen smát. Je to určitě ta nejlepší a nejjednodušší terapie. Přitom ještě ušetříte minimálně patnáct korun. Za návštěvu u lékaře a za jeden recept dáte šedesát korun, rozhlasový poplatek činí čtyřicet pět korun. Není nad čím přemýšlet.

Teď mne trochu zamrazilo při pomyšlení, že bych mohl být obviněn z takzvané skryté reklamy. Přísahám, že mi nikdo z vedení Vltavy nepodstrčil žádnou obálku, a jsem ochoten podstoupit zkoušku na detektoru lži. Propagovat rozhlas v rozhlasovém časopisu se snad ještě smí. Nebo už ne?

Lit.: Mačas, Dominik: Osudy – Egon Bondy. In web ČRo 11. 2. 2009 (anotace). – Cit.: Vzpomínky básníka a filozofa Egona Bondyho odvysílá v rámci cyklu Osudy Český rozhlas 3 – Vltava. Pětidílnou četbu na pokračování z Bondyho memoárové knihy Prvních deset let si budou moci posluchači v době od 11. do 15. února. Egon Bondy vzpomíná na období let 1947 až 1957. Píše o době zatýkání a poprav, o Vítězném únoru, o svých láskách, o českých beatnicích, o litrech vypitých piv a životě na okraji společnosti, blázincích, žebrotě, krádežích, pašování a samozřejmě o lidech kolem sebe.

Vzpomínkami prochází Jana Krejcarová, Ivo Vodseďálek, Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník a další. Pořad v plzeňském studiu Českého rozhlasu připravil Dominik Mačas. Bondyho text čte známý interpret jeho díla, herec a principál divadla Orfeus Radim Vašinka. Režie Miroslav Buriánek.