Vlastenec Škromach (2014)

Přidal: Přemek |

Březen 11, 2014

Jindřich Šídlo. Fejeton.

Natočeno 2014. Premiéra 10. 3. 2014 v rámci pořadu Názory a komentáře (ČRo Plus, 18:10 h.; 30 min.).

Lit.: Šídlo, Jindřich: Američanům nenaléváme. In web IHned, 10. 3. 2014 (text fejetonu).

Lit.: Šídlo, Jindřich: Vlastenec Škromach. In web ČRo Plus, 10. 3. 2014 (text fejetonu + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tak tady se musím zastat Zdeňka Škromacha. Nikdo mu přece nemůže vyčítat, že tak úplně přesně nechápe, co to vlastně napsal minulý pátek na svůj Facebook. Úplně přesně to totiž znělo takto: „Tak tady se musím zastat Jirky Dienstbiera. Nikdo mu přece nemůže vyčítat, že jako občan USA hájí zájmy své vlasti a amerických firem.“

Pan místopředseda Senátu tím narážel na názor ministra pro lidská práva, že by Rusko, přesně řečeno rusko-české konsorcium MIR.1200, nemělo být kvůli dění na Ukrajině připuštěno k plánované dostavbě jaderné elektrárny Temelín.

A protože se Dienstbier narodil ve Washingtonu, kde tehdy, v roce 1969, jeho otec – ještě jako prominentní komunistický novinář – pracoval, má americké občanství. Zdeněk Škromach se zamyslel, dal si dohromady jedna a jedna – a vypadlo mu z toho, že Dienstbier tak chce získat výhodu pro americkou firmu Westinghouse, která se o temelínskou zakázku také uchází.

Nechme teď stranou, že Westinghouse je firma stejně tak japonská, jako americká, protože by to mohlo pana místopředsedu Škromacha ještě více zmást, a kdo ví, na co by ještě přišel. Protože už tak toho na sebe prozradil patrně víc, než sám zamýšlel.

Pan Škromach nám patrně chtěl sdělit, že dvojí občanství – neboť Dienstbier má samozřejmě i to české – je jaksi z principu podezřelé. Jejich nositel cítí dvojí loajalitu, mnohem silnější ale samozřejmě k občanství americkému, protože tak si to pan Škromach pamatuje z časů, kdy vstupoval do KSČ, a kdy se tak o rodině Dienstbierů v těchto společenských kruzích hovořilo.

Úplně prostě řečeno: Zdeněk Škromach sám sebe a celou zem, jejímž je významných ústavním činitelem, vrací tak někam do roku 1982.

A patrně jej neobměkčíme upozorněním, že Dienstbier není zdaleka prvním ministrem, který má dvě různá občanství. A obvykle to nebývá otázka nerozhodnosti, kdy se člověk nemůže ujasnit, kam vlastně patří, ale důsledek neklidného 20. století ve střední Evropě.

Jen tak namátkou nás napadá třeba Jan Kavan, po matce britský občan. Pak třeba Egon Lánský, který měl kvůli své emigraci i švédský pas. Oba mimochodem zasedali ve vládě Miloše Zemana. Nebo bychom si mohli vzpomenout na prezidentského kandidáta ČSSD z roku 2008 Jana Švejnara, který má občanství úplně stejná jako Dienstbier a kterého mimochodem Zdeněk Škromach – byť s výhradami – sám opakovaně volil.

Z čehož tak nějak vyplývá, že ve dvojím občanství až tak velký problém nebude. Že je to prostě osobní záležitost mezi Škromachem a Dienstbierem, což se prostě někdy stane.

Jen tyhle momenty upřímnosti mají své kouzlo. Kdybychom to chtěli brát vážně, mohli bychom to považovat za potvrzení teorie, jak k sobě má blízko levé křídlo sociálních demokratů s Vojtěchem Filipem.

A pro Jiřího Dienstbiera je to možná argument, proč je dobré si americké občanství podržet i v Česku roku 2014.

Eseje, fejetony, přednášky