Koho volí exekuce? (2018)

Většinou to vysvětlují tak, že tito demagogové ovládli média, zneužívají přirozené nespokojenosti lidí a zveličují problémy, které jsou přirozenou součástí fungování liberální demokracie.

Co když jde ale o hlubší krizi? Co když liberální demokracie skutečně ztratila v éře globalizace obsah a stala se prázdnou skořápkou? Česká republika může na podporu této teorie uvést jeden specificky český příspěvek, na kterém lze nepochopení tradičních stran – ať již pravicových či levicových – demonstrovat vskutku ukázkově.

Jde o počet lidí postižených exekucí, který je podle odborníků zřejmě nejvyšší v Evropě, mimo jiné proto, že nikde jinde nejsou pravidla oddlužení tak přísná. Tyto nespokojence bez jakékoli životní perspektivy vyrobila pravice, která pořád věří, že každý je odpovědný za svůj osud a že třeba především deregulovat.

Vzkaz politikům

Kam vede svobodný trh bez přívlastků, vidíme na exekutorech, kteří se vymkli kontrole a pohánění vidinou zisku, zbídačili řadu lidí. Pravda je, že vznik soukromých exekutorů byl v 90. letech veden ušlechtilou myšlenkou posílit vymahatelnost práva, protože tehdy nebylo prakticky možné vymáhat dluhy. Ale jak to bývá, přešli jsme z jednoho extrému do druhého.

Levicové strany – ani když už se ukázalo, o jak závažný společenský problém jde – nic zásadního na systému exekucí nezměnily a těmto lidem nepomohly. Můžeme sice s pravicovými ideology dál tvrdit, že lidé si za svoje beznadějné postavení mohou sami, ale problém je, že tito zklamaní lidé, kteří nerozumí zákonům a pravidlům, které je uvrhly do bezvýchodné situace, jsou také voliči. A volí pochopitelně z protestu.

Jak ukazují zkušenosti z jiných zemí, tito lidé neznají program populistů, ale svojí volbou posílají vzkaz politikům, o nichž se domnívají, že zavinili jejich situaci. Nemají co ztratit, a tak zbytku republiky navolí Okamuru, Babiše nebo Zemana. Tohle politici tradičních stran – zdá se – absolutně nechápou a pořád lamentují nad nevděčným národem, který se má nejlépe ve své historii a přitom se k nim obrátil zády.

Pokud tradiční strany nechtějí definitivně pohřbít ideu liberální demokracie, měly by rychle revidovat své ideologické postuláty a reagovat na novou situaci. Je samozřejmě možné, že zklamání a protest těchto ztracených lidí bez jakékoli naděje se časem promění v nějaký pozitivní program.

Spíše je ale pravděpodobnější, že jejich hlasy v blízké budoucnosti získá ještě větší a nebezpečnější populista typu Orbána nebo Putina. Tradiční strany tedy nebojují jen o své přežití. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by si to uvědomovaly.