Regulace lichvy (2018)

Vedle „čištění trhu“, což je proces ve kterém velcí sežerou drobnou konkurenci, se zákon snaží řešit i ochranu spotřebitele před finančními predátory odstraněním nejhrubších nepravostí. Zásadní etický problém, kterým je nemravné půjčování peněz na úrok, ovšem tato regulace lichvy samozřejmě neřeší.

Lidí, kteří uvíznou v rafinovaně nastražené dluhové pasti a následně jsou poníženi a ožebračeni v exekucích, je takové kvantum, že to už jen cynik může odbýt škodolibým konstatováním, že se jedná o trest za neodpovědnost a hloupost anebo jadrněji, že jde o „daň z blbosti“.

Skutečnost, že si lidé běžně pořizují věci které nepotřebují, za peníze, které nemají, je téma pro psychology a sociology.

Žijeme dobu, kdy je člověk vystaven obrovskému tlaku reklamy, která zásadně ovlivňuje náš životní styl.

Moderní otroctví

Půjčování si peněz líčí reklama jako samozřejmost, cosi přirozeného a chytrého, zatímco smutné příběhy zadlužených lidí, neschopných splácet své závazky, upadajících do chudoby a ztrácejících střechu nad hlavou, se v médiích objevují okrajově, jako by se jednalo o pouhé nedopatření, o výjimku z pravidla.

Zprávy o tom, jak se nám statisticky skvěle daří, mají přednost před zobrazením zoufalců, kterým se díky šikovnosti lichvářů nedaří.

Dříve nebo později nás ale čeká procitnutí z té iluze prosperity a poznání, že vsadit na chamtivost, agresivitu a nemravnost byla chyba. Vedlejším produktem růstu na úvěr, je společnost rozklížená na hrstku vítězů a rostoucí masu dlužníků, mířících k bankrotu.

Na to, že se úvěry a půjčky staly obrovskou civilizační hrozbou, je zákon o spotřebitelském úvěru pouze chabým pokusem odvrátit katastrofu. Navíc pokusem, který přichází pozdě.

Jsme zadluženi nesplatitelně, a současně nejsme schopni své zadlužení stornovat. Takto vypadá moderní otroctví.