Proč jsou solární baroni i nadále nepřáteli státu (2018)

Miloš Zeman mimo jiné prohlásil, že od vlády očekává snížení nesmyslně vysokého podílu dotovaných, zejména solárních zdrojů. „Každý ví, že solární zdroje jsou nestabilní kvůli počasí, takže musí být díky této volatilitě zálohovány, a přitom ta zálohovaná kapacita není pochopitelně zcela využívána. Je to prostě plýtvání našimi zdroji,“ řekl prezident.

Andrej Babiš v reakci odsoudil rozhodnutí minulých vlád, které dotaci obnovitelných zdrojů schválily: „Ano, to skandální rozhodnutí nás bude stát tisíc miliard a já bych to rád řešil.“

Na takových výrocích je pozoruhodné snad jenom to, že v nich není nic nového. Stát, občané a podniky dohromady doplácejí na provoz elektráren využívajících obnovitelné zdroje opravdu přes 40 miliard korun ročně. Tato částka se bude vyplácet po 20 let, tedy zhruba do roku 2030.

Tento závazek na sebe stát vzal za skutečně podivných okolností. Právě na solární elektrárny vypsal tak vysokou dotaci, že se investice staly spekulativním prostorem, často využívaným za podezřelých okolností. To je všechno známo už sedm let, otázka však zní, proč o tom mluvit právě dnes.

Preventivní útok proti konkurenci

Ke všemu nejsou oba státníci úplně přesní. Dotace na tzv. obnovitelné zdroje se netýká jen fotovoltaických elektráren. Podporují se i další zdroje a některé ani nejsou obnovitelné, například elektrárny, které provozují kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a přitom k tomu používají třeba hnědé uhlí.

Nejvíc podporované elektřiny se ovšem už dnes vyrábí v bioplynových stanicích, tedy na trhu, kde k nejvýznamnějším hráčům patří Agrofert, který odložil ve svěřeneckých fondech sám premiér.

Nejde tedy o to, že od provozovatelů solárních elektráren hrozí státu či spotřebitelům nějakými dalšími nároky, anebo že se objevila nějaká nová informace, která staví celý problém do nového světla. Češi opravdu nedokázali podporu fotovoltaických elektráren dobře zorganizovat, zaplatí za to ještě pár desítek miliard, možná 100 nebo 200 miliard – záleží na úhlu pohledu. To všechno ovšem už dávno víme.

Výroky prezidenta i premiéra mají očividně jiný důvod, než připomenout náklady na elektřinu ze slunce. Logicky, přáli by si jiné energetické investice, které ovšem nebudou nižší, než do obnovitelných zdrojů. I když to na schůzi sněmovny neřekli, mysleli tím nepochybně stavbu nových jaderných reaktorů. Ovšem jak svědčí stavba Hinkley Point v Anglii, jeden takový reaktor přijde na 293 miliard korun, pokud se započtou nálady na financování. A v Česku se sotva najde jiný investor než daňový poplatník. Tři reaktory ho pak mohou stát víc, než všechny obnovitelné zdroje.

Takovou investici bude dost těžké vysvětlit, zvlášť když technologický pokrok umožní provoz zelených elektráren bez podpory od státu. Pro stavbu nových atomových elektráren se mohou najít strategické a bezpečnostní důvody, ještě lepší však bude preventivní útok proti možné konkurenci ze strany obnovitelných zdrojů. Ohřívaná kritika proti solárním baronům může ještě u veřejnosti zabrat, nutno však poznamenat, že k seriózní debatě o budoucnosti energetiky má hodně daleko.