Vypněte přijímače, hlásí se OECD (2018)

Stejně může být oslněn prostý Čech, když si přečte rady expertů z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, tedy OECD, kteří pohlédli na stav českého zdravotnictví a hned vědí, co by se mělo dělat.

Je málo lékařů, proto je nutné rozšířit počet studijních míst na lékařských fakultách. V nemocnicích je příliš mnoho lůžek pro akutní péči, měla by se tedy nějaká zrušit, někdy možná i celé nemocnice.

Zdravotníkům se neplatí za výkon, ale podle historických paušálů. Tak to je na čase zavést systém DRG, který změří výkony v nejlepších nemocnicích a podle jejich efektivity finančně ohodnotí i ty ostatní. Ani praktičtí lékaři by neměli dostávat pouhý paušál za pacienta, ale část příjmů by měli získat zdravotnickými výkony. Měla by se najít cesta, jak do zdravotnictví poslat víc peněz, především zvýšit odvody živnostníků a zřejmě také zvýšit sazbu pojistného zaměstnancům či odvody státu.

A co je hlavní, do zdravotnictví by neměl tolik zasahovat stát, který dotuje státní nemocnice a úhradovou vyhláškou určuje aktuální ceny nejen za péči, ale také za použití léků a zdravotnických pomůcek. Pokud to půjde, nahradit by ho měla konkurence, zvláště konkurence pojišťoven.

Nizozemské zdravotnictví a německé kliniky

Společně s Watsonem se tedy může český národ radovat, že někdo rozkryl situaci, se kterou jsme si nevěděli rady, a navrhl, jak ji řešit. Teď už zbývá vyhrnout rukávy a pustit se do díla.

V této úvaze je ovšem chyba. Analýza OECD opakuje staré známé skutečnosti, zdejšími experty tisíckrát popsané. Problém není v tom, že bychom neznali cestu, spíše jsme nedokázali najít shodu, jak přesně dále postupovat a získat podporu většiny společnosti.

Doporučení mezinárodních znalců má ještě jeden vážnější nedostatek a tím je názor, že všechno vylepší konkurence. Pokud do zdravotnictví příliš zasahuje stát, pak nemůže být dost efektivní. Naopak otevřený trh prý rozdělí peníze tak, jak by to ani ten největší génius mezi ministry zdravotnictví nebo řediteli zdravotních pojišťoven nedokázal.

Je pravda, že si stát v tuzemském zdravotnictví udržel příliš silnou roli a že reformy z počátku 90. let minulého století skončily na půli cesty. Je jisté, že by leccos šlo dělat lépe. Jakou pravomoc by ale měl stát předat pojišťovnám a jakou konkurenci připustit mezi zdravotníky, na takovou otázku nestačí knížecí odpověď, že se má zkrátka posílit trh.

Se zdravotnickými experty je potíž. Někdy pouze chtějí prospět farmaceutickým firmám či soukromým pojišťovnám, které je platí. Jindy se ukáže, že jsou úplně odtrženi od reality.

Poslední důkaz přinesla letošní debata o kvalitě nizozemského zdravotnictví. Podle mezinárodní expertní skupiny Powerhouse mají Holanďané zdaleka nejefektivnější zdravotnictví v Evropě. Ovšem podle Eurobarometru si Nizozemci nejčastěji ze všech Evropanů na zdravotnictví stěžují. Jedním z důvodů je relativní nedostupnost prohlídek u specialistů, které pak Nizozemci platí na německých klinikách.

Můžeme mít skvělé zdravotnictví podle doporučení OECD, jenže co když s ním pak budeme všichni nespokojeni. To už je lepší na současném stavu nic neměnit.