Snad už nejsme hloupí (2014)

Již v roce 1939 napsal: „Křesťané v Německu budou brzy stát před strašnou volbou: buď chtít porážku svého národa, aby byla zachráněna křesťanská civilizace, nebo chtít vítězství svého národa, a tím zničení této civilizace. Vím, kterou z těchto dvou možností musím zvolit.“

Zvolil cestu spiknutí, jehož cílem bylo zbavit Německo Hitlera. Spojil se s podobně smýšlejícími vysoce postavenými činiteli kolem admirála Canarise. Žádný z pokusů o atentát však nevyšel, naopak, konspirační síť byla dohledána a pochytaní spiklenci na řeznických hácích oběšeni. Stalo se tak na přímý Hitlerův rozkaz 14 dní před osvobozením flossenbürgského koncentráku americkou armádou.

Bonhoeffer byl zatčen již v roce 1943. Ve vazbě směl psát a využíval toho. Nemohl být v cenzurovaných dopisech příliš konkrétní, ale možná právě proto některé jeho úvahy mají nadčasovou platnost. Například v pojednání o hlouposti varuje: „Nikdy se nepokoušejte přesvědčovat hlupáka argumenty, nemá to smysl a je to nebezpečné.“

Podle Bonhoeffera totiž existuje zvláště nebezpečný druh hlouposti, které mohou podlehnout v masovém měřítku i lidé vysoce inteligentní, zvláště ti, kteří se rádi druží a mají rádi velkolepost. Každé silnější uplatnění vnější moci, ať politické či náboženské, velkou část lidí raní hloupostí… Ohromující dojem, vyvolávaný vnější mocí, připraví člověka o jeho vnitřní samostatnost… Moc jedněch potřebuje hloupost druhých… Hlupák se postupně stává nástrojem bez vlastní vůle, a je pak schopen jakékoli špatnosti a současně neschopen rozpoznat ji jako zlo.“

Bonhoefferovu úvahu jsme si až do roku 1989 opisovali na stroji, tiskem vyjít nesměla. Dnes už nezní tak aktuálně a podvratně jako tehdy. Hodně se od té doby změnilo, vytratila se ochota nechat se ohlupovat mocensky zaštítěnou ideologií. Bonhoefferovo pojednání o hlouposti lze dnes vnímat jako svědectví o době, která minula. Kéž by na věčné časy a nikdy jinak!