Praha bez ekonomických migrantů (2018)

Má je dokonce i hlavní město Praha. Jistá politička Pražanům slibuje, že pokud si ji u voleb vyberou za senátorku, bude Praha bez ekonomických migrantů. Přesně tak to stojí na plakátu: Praha bez ekonomických migrantů.

Posledně jsem se podivovala, jak hodlá jistá dáma zbavit migrantů své malé městečko. Připadalo mi to jako velká troufalost. Dáma z Prahy ji ale trumfla. Nehodlá z moci úřední vyhodit ty tři nešťastníky, kteří se v malém městečku v posledních letech usadili, a uspíšit tak jejich cestu do Německa.

Tahle paní se chystá vylidnit Prahu. Vážně přemýšlím, že ji budu volit. Už proto, abych, v případě, že vyhraje, mohla sledovat, jak bude plnit své sliby.

Doufejme, že vnitroměstskou ekonomickou migrací se nebude zabývat a lidé, kteří se u vidiny lepšího života a vyšších příjmů přestěhovali z Hodkoviček na Žižkov za vidinou mamonu a lepší budoucnosti, budou smět zůstat ve svých domovech. Doufejme dál, že vnitrostátní ekonomickou migraci pomine a v Praze stále zůstane dost Moraváků a Jihočechů, aby se tu nemluvilo jen pražským nářečím a aby byl dostatek personálu v klubech a hospodách.

Až svinským krokem z Prahy poženou Slováky

Teda – personál možná nebude potřeba. Jakmile paní politička odešle do vlasti velevýznamnou skupinu ekonomických migrantů, Rusy, kterých v současné době v Praze žije mezi 20 a 25 tisíci, hospody a kluby přijdou o zákazníky i majitele.

Až bude paní politička Prahu čistit od Nigerijců, Senegalců a dalších Afričanů, odjede sice pár mých dobrých kamarádů, ale budu se radovat, že spolu s nimi zmizely i dva tři tucty skutečných kriminálních živlů, kteří už dlouhá léta systematicky kazili Africe pověst v zahraničí.

Srdceryvně se rozloučím se skvělým kámošem, Američanem Kyem, který v Praze žije a pracuje už nějakých 27 let a nevydělává tu ani třetinu toho, nač by si přišel v USA, ale – málo platné – nemá status uprchlíka, a tak do kategorie „ekonomický migrant“ zapadá i on.

Nejvíc se ale těším, až svinským krokem z Prahy poženou Slováky. Ne že bych i mezi nimi neměla kamarády. Mám. Mám Slováky ráda a od mládí je považuju tak trochu za svůj národ. Ale osobní sympatie musí stranou. Tady jde o důležitější věci.

Volební sliby je třeba plnit důsledně. A tak bude za hranice metropole, doprovázen hromovým „sorry jako“ z hrdel vlasteneckých Pražanů, vykopnut i náš pan premiér. Zhroutí se na řepkový lán pod ceduli s přeškrtnutým nápisem HLAVNÍ MĚSTO PRAHA, z očí mu potečou slzy jako hrachy a bude vysvětlovat temnící obloze, že ho jen špatně pochopili a on na ně podal žalobu.