Vstříc třicetinám svobody a demokracie (2019)

Je více možností, jak s těmito třicetinami naložit. Samozřejmě je můžeme slavit coby vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

Můžeme se posilovat ve víře, že díky nabyté svobodě a demokracii kráčíme ke světlým zítřkům. Také se můžeme výročně strašit přízraky temné minulosti, toužícími nás uvrhnout zpět do totality. A konečně můžeme věcně a bez emocí přemýšlet, proč jsme se dostali z deště pod okap.

Díky dostatečnému odstupu jsme chytří a víme, že sametová revoluce byla součástí globální změny, kdy vzal za své bipolární svět soupeřících ideologií. Zbyl zde vítězný kapitalizmus, který přišel o socialistickou konkurenci, jež ho nutila chovat se ohleduplně ke střední třídě.

Je to takto prosté. Podstatou globálního kapitalismu je, že se díky ekonomickému růstu rozevírají nůžky mezi stagnující střední vrstvou (o chudnutí chudiny ani nemluvě) a hrstkou bohatnoucích boháčů.

Deficit demokracie

Objektivním důsledkem globalizace je růst moci nadnárodních korporací a kapitálu na úkor zadlužených států. Honba za ziskem pak má devastující vliv na životní prostředí.

Důsledkem deficitu demokracie pak společnost ztrácí schopnost sebereflexe a sebezáchovy. Proto než bychom si připustili, že máme vážný problém, raději si lžeme do kapsy, že nás přirozeně trápí potíže růstu, respektive že platíme jakousi daň za svobodu.

Po 30 letech od převratu ovšem také víme, že některé životní strategie nás udržují v dobré kondici a v pozitivním rozmaru bez ohledu na to, jaký momentálně panuje režim.

Pád socialismu a návrat kapitalismu nepostihl lidi, kteří se orientují na duchovní hodnoty. O životní smysl nebyli ukráceni ti, kteří smysl života spatřují v pomoci bližním a synonymem štěstí je pro ně pocit užitečnosti. A konečně pro lidi, kteří se realizují zápasem za spravedlnost, lidskou důstojnost a život v pravdě má dnešní doba obrovský potenciál.

Třicet let po změně režimu je nám jasné, že jsme se neoctli v ráji. Ale ani v pekle.