Zabydlování rodin v Brně je úspěšné. Je čas se inspirovat (2018)

To je bilance brněnského projektu Rapid Re-Housing, který nastartoval před dvěma lety. Na jeho počátku stála spolupráce Platformy pro sociální bydlení a tehdejšího politika za Žít Brno Martina Freunda.

V rámci české sociální politiky to byl možná ten nejodvážnější projekt za poslední roky. Aplikace světoznámého systému ukončování bezdomovectví na naše prostředí znamenala obrat od čistě zásluhového vnímání bydlení. Nyní, po dvou letech, kdy program běží, se zdá, že sázka na „bydlení především“ se vyplatila. A to doslova.

Podrobná zpráva z Pilotního výzkumu skupiny výzkumníků a výzkumnic Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity, která zabydlování potřebných sledovala ukazuje, že posun k saturování základních podmínek pro důstojný život má i své ekonomické výhody. Celých 78 procent rodin se zbavilo dluhů a můžou tak nadále pracovat na zlepšení svých životů.

Město ušetřilo za celou řadu věcí – od azylového bydlení nebo případné ústavní péče. A co je také důležité: zlepšil se zdravotní stav lidí zapojených do rychlého zabydlování, jak ten fyzický, tak ten psychický a výrazně se pomohlo dětem. Právě ty totiž nejistým bydlením nejvíce trpí a nemůžou se úspěšně rozvíjet, vzdělávat a nalézt to základní, co potřebují: bezpečí a klid.

Rapid Re-Housing funguje

Během posledních let z debat o bydlení úplně vymizel aspekt nutnosti a potřebnosti. Z něčeho tak zásadního pro náš vlastní rozvoj a stabilizaci se stala především ekonomická otázka: když mluvíme o bydlení, řešíme jej jako investici, nikoliv jako potřebu, jako podmínku k vedení standardního života. Jakoby na takový život neměl nárok každý.

Oproti tomu možnost vlastnit hned několik (klidně i desítek) bytů je dnes vykládáno téměř jako základní lidské právo a svoboda, bez ohledu na to, jaké nerovnosti to způsobuje. Navíc na „vytoužené“ vlastní bydlení může dosáhnout už jen hrstka lidí a z alternativy v podobě nájemního se kvůli bláznivé privatizační horečce stala oběť dravého trhu. Obecních a městských bytů je zanedbatelně málo.

A tak zatímco ve Vídni se právě z tohoto důvodu rozhodli tržní nájemné regulovat, u nás stále ještě přešlapujeme. Nemáme zákon o sociálním bydlení, nevedeme debaty o nutnosti dostupného bydlení pro širší vrstvy, o poměru mezi obecním a privátním, neptáme se, proč je dnes družstevní bydlení drahé zhruba stejně jako bydlení v bytě v osobním vlastnictvím, pořád málo kritizujeme z řetězu utržené platformy jako je Airbnb.

Úspěchy brněnského Rapid Re-Housing jsou proto něčím, co nás všechny může inspirovat. Právě pro komplexnost celého projektu, který vedle práva na důstojný život staví i ekonomickou výhodnost, na kterou dnes tolik lidí slyší víc, než na cokoliv jiného.

Otázka, co bude s Rapid Re-Housing v samotném Brně, zůstává. Ze zabydlování potřebných si minulá opozice – dnešní vládní koalice – udělala obětního beránka a hlavní terč kritiky. Evaluace projektu ale ukazuje, že Rapid Re-Housing funguje. Snad k tomu vládnoucí koalice přistoupí věcně a bude v zabydlování pokračovat. A ostatní politici a političky ve zbytku republiky s projektem konečně začnou. Má to smysl.