Italský občanský příjem aneb Splasknutí jedné předvolební bubliny (2019)

Mohou ho využít lidé, kteří jsou dlouhodobě bez práce a jsou ze statistického hlediska považováni za chudé. Jejich měsíční příjmy jsou nižší než 780 eur, což je v přepočtu necelých 20 tisíc korun.

Kromě toho musí splnit ještě celou řadu dalších podmínek, čímž se okruh potenciálních uživatelů výrazně zmenší. Po dobu tří let, co budou dostávat od státu občanský příjem, si musejí dál hledat práci, přičemž stát jim v tom musí pomáhat. Pokud ani jednu z nabídek nepřijmou, riskují, že o podporu přijdou.

Stejně tak platí, že nesmí odmítnout zúčastnit se například rekvalifikačních kurzů. Odhaduje se, že z 60 milionů Italů by na občanský příjem mohlo dosáhnout 2,5 milionu občanů, čili relativně malá část. Nikdo přitom neví, jestli jsou tato čísla přesná.

Původně představoval občanský příjem velkolepou ideu dlouhodobě prosazovanou populistickým Hnutím pěti hvězd. Řada expertů se shoduje, že právě to byl přesně před rokem jeden z hlavních důvodů, proč populisté vyhráli volby.

Splaskne bublina? Nastane zemětřesení?

Jejich předseda Luigi Di Maio tenkrát nešetřil velkými slovy, když projekt označovat za „největší investici do lidského kapitálu v italských dějinách“ a sliboval milion nových pracovních míst.

I když se původně odhadované náklady celého projektu snížily z 15 miliard na sedm miliard eur, i tak se jedná o prostředky, které italský stát nemá a které tudíž dál prohloubí jeho již beztak vysokou zadluženost.

To ale nebránilo lídrovi hnutí Lugi Di Maiovi, aby v souvislosti se zavedením občanského příjmu nehovořil o revoluci, kterou jeho spuštění pro Itálii znamená.

Přísně vzato se ale nejedná o nic jiného, než o snahu přijít ještě před květnovými volbami do Evropského parlamentu s nějakým hmatatelným důkazem, že Hnutí pěti hvězd plní své sliby. Jinak by totiž nemělo v ruce nic, co by mohlo po necelém roce ve vládě předložit voličům jako svůj úspěch.

Na rozdíl o pravicové Ligy ministra vnitra Mattea Salviniho, která získala v uplynulých měsících popularitu zejména tvrdým postojem vůči migraci. Její preference díky tomu kontinuálně rostly, takže dnes by v Itálii vyhrála volby ona a nikoli tak jako před rokem Hnutí pěti hvězd.

Odlišný způsob, jakým jsou vnímány obě italské vládní strany, je vůbec dost příznačný. Zatímco Salviniho Liga působí jako dobře namazaný stroj, který je dokonale sladěný s agilním předsedou a prostřednictvím sociálních sítí diktuje politickou agendu v zemi, počínají si zástupci Hnutí pět hvězd amatérsky.

Co kdysi prezentovali jako svou silnou stránku, čili spolurozhodování členů a příznivců prostřednictvím internetu, se ukázalo v politické praxi jako nemožné. Tam, kde slibovali transparentnost v politice, museli couvnout a přenést diskuse z internetových fór za dveře poslaneckých a ministerských kanceláří.

Kdysi brojili proti politickým elitám a jejich papalášství, teď jsou sami jejich součástí a mnohdy nedokážou odolat pokušením moci. Jinými slovy srážka s realitou jako z učebnice.

Jestliže by měla zmíněná tendence pokračovat, není to pro projekt občanského příjmu dobré znamení. V tom lepším případě tím splaskne další předvolební bublina. V tom horším nastane v zemi politické zemětřesení.