Smysl katedrály (2019)

Zatím se zdá, že 850 let staré katedrále se nejspíše stala osudnou rozsáhlá rekonstrukce, během níž někdo zanedbal protipožární opatření.

Jakkoli se pak děkuje francouzským hasičům, že katedrálu dokázali zachránit, je zvláštní slyšet odborníky, že naše katedrála svatého Víta je proti ohni chráněna lépe než její pařížský gotický vzor. Francouzi jako by nevěřili, že se katedrále může něco stát.

Notre-Dame je nejoblíbenější památkou i turistickou atrakcí, kterou ročně navštíví třináct milionů lidí. Až plameny, šlehající ze střechy, ale učinili tento architektonický monument nesamozřejmým.

Oheň Francouzům oživil historickou paměť. Zjišťují, jak hluboce a osudově jsou s katedrálou spjati. A už z prvních reakcí je jasné, že si bez ní nedovedou představit ani svou budoucnost.

Trvat na své identitě

Na obnovu Notre-Dame nebude chybět vůle ani peníze, nebudou chybět řemeslníci ani restaurátoři. Záchrana katedrály bude duchovní, kulturní i politickou prioritou.

Z reakcí na ničivý požár je patrné, co je smyslem katedrály. Ani na okamžik nikoho nenapadlo, že by v případě její totální destrukce mohla být nahrazena čímsi novějším, modernějším, co by se díky vyspělým technologiím nestavělo 180 let, ale pouze několik měsíců.

Trvat na původní katedrále, respektive na její identické kopii, je jako trvat na svých duchovních a historických kořenech, na své identitě, tedy na něčem, co nemá alternativu, co nelze vylepšit.

Současně s hořící katedrálou jsme sledovali vyděšené Francouze, a jejich prezidenta, jak oznamuje, že katedrála bude uvedena do původního stavu. Šlo vycítit, že je to úkol, se kterým Francie stojí a padá.

Katedrála je jistotou, od které se vše odvíjí a bez níž by vše zachvátil chaos. Oheň způsobil, že se pohledy roztěkaných a politicky rozhádaných Francouzů otočili jedním směrem. Ke Chrámu Matky Boží.