Padne černý Petr na důchodce, nemocné, rodiče nebo děti? Babišova vláda pohrdá péčí (2019)

A prý bude ještě hůř: stát plánuje na péči v obcích dál šetřit, významně třeba na Orgánech sociálně právní ochrany dětí (ODPOD), který je už dnes těžce přetížený, a to ačkoliv jeho zaměstnankyně a zaměstnanci živoří za směšné mzdy.

Plánované škrty ale ohrožují celý systém celorepublikové péče, který dnes obhospodařuje tisíce lidí. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová zatím vůbec neví, jak k problému přistoupit. Nejde totiž jen za ní: hlavní slovo má Andrej Babiš a Alena Schillerová, kteří se skrz omezování výdajů na péči vydávají do tvrdého boje proti své vnitrovládní konkurentce.

Je totiž známo, že přetahovaná o rozpočet tvoří jádro sporu mezi Babišem a Maláčovou. Teď má premiér unikátní šanci Maláčovou ztrapnit a doposud suverénní a nekompromisní sociální demokratika k tomu svou nevídanou rozpačitostí a bezradností, se kterou přistoupila na škrty v rozpočtech obcí, dost přispívá.

Potřebné lidi neškrtneme

Je známo, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má na krku z více než 90 procent mandatorní výdaje. To znamená, že rozpočet tohoto úřadu je defacto pevně nalajnovaný a šetřit se může jen na velmi okrajových místech – třeba na určitých typek dávek, jako jsou například ty na bydlení.

Ačkoliv to Maláčová sama dlouhodobě opakuje, nezdá se, že by tento fakt byl šířeji reflektovaný. Změny ve vyplácení rodičovského příspěvku, které Maláčová vyjednala, vyjdou stát na osm miliard.

Nemá ale smysl křičet, že Maláčová vzala peníze obcím a dala je rodičům s dětmi. Vždyť rodičovská dávka se u nás na stejné hladině držela celých šest let a ani tak není částka 300 tisíc na dítě nijak závratná – představa, že z ní vyžije třeba samoživitelka, je celkem nerealistická.

A podobně se to má s důchody, které budou muset projít reformou. Průměrný důchod je pod 13 tisíci a nejedná se tedy o částku, kterou bychom mohli nazývat zrovna důstojnou. Jenže vyjednávání každého takového opatření s sebou nese i politický boj a je to právě Babiš, kdo se snaží tvářit jako bedlivý strážce kasy.

Spoléhá i na to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je někdy zaměňováno za „Ministerstvo dávek“, které z našich daní rozhazuje na nějaká nemakačenka a břídily. Sám Babiš tento narativ dokonale živí. I proto teď tahá za delší provaz.

Jenže škrty v rozpočtech obcí kriticky ohrozí jejich schopnosti starat se o potřebné. Co s nimi Babišova vláda hodlá dělat? Nechat je napospas okolnostem? Odsoudit je k nekvalitnímu životu? Spolehnout se na to, že pracovníci sociálních služeb jsou altruisti, kteří svou práci milují tak moc, že ji klidně budou dělat i zadarmo?

Je to právě péče, co společnost učí několika základním pochopením: že tu vždy existují slabší, a že je to dobře, že je důležité si pomáhat, že respekt a vzájemnost jsou podstatnější, než soupeření a bezohlednost.

Je vážný problém, že se Maláčová nechává Babišem tlačit do kouta. Vyjde ji to draho, především mezi pracovníky v sociální sféře, pro které se nutně stane nekompetentní osobou a také neefektivní vyjednavačkou. Je totiž celkem jedno, kolik úsilí do toho Maláčová už vložila, nebo kolik ještě vloží – důležitý je výsledek.

Nyní to vypadá, že je celý systém obecní sociální péče v ohrožení a s ním všichni, kdo těchto služeb využívají, nebo využívat budou, ale i ti, kteří je poskytují. Vláda nám škrty v této oblasti říká, že si péče neváží.

Hádat, komu by se mělo ubrat – jestli důchodcům, duševně nemocným, chronicky nemocným, drogově závislým, rodičům s dětmi nebo dalším slabým, je ale absurdní a dál to prohlubuje logiku nevraživosti a tvrdé konkurence. Peníze, které už teď chybí obcím, by se prostě měly najít jinde. Potřební lidé se totiž – narozdíl od rozpočtu – škrtnout nedají.

Autorka je komentátorka serveru A2larm