Prolomit vlny – Ombudsman Křeček je tragédie, ale pád demokracie nezpůsobí (2020)

Přidal: Premek |

Únor 17, 2020

Je nutné ronit slzy nad zvolením Křečka ombudsmanem? Je volba Stanislava Křečka ombudsmanem skutečně takovou tragédií, jako by se mohlo zdát z reakcí na sociálních sítích? A nakolik ji musíme vnímat v celkovém kontextu vývoje demokracie v Česku? Komentář připravil Matouš Hrdina.

Natočeno 2020. Premiéra 17. 2. 2020 (ČRo Rádio Wave, 4 min).

Lit.: Hrdina, Matouš: Ombudsman Křeček je tragédie, ale pád demokracie nezpůsobí. Umíráček jí totiž zvoní i bez něj. In web ČRo Radio Wave, 17. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V liberálních kruzích se po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem objevila řada emocionálních a šokovaných reakcí spojených s obavami o stav české demokracie. Křečkova volba je sice na rovině individuálních osudů tragédií pro zranitelné skupiny občanů ochraňované jeho předchůdkyní Šabatovou, ale k pádu liberálního polistopadového řádu už moc přispívat nemusí. Ten je totiž v kómatu už léta, a politici Křečkova typu u nás už dávno nejsou šokující výjimkou, ale smutnou normou.

Když se v médiích objevily první zprávy o zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem, nevyvolaly ve mně skoro žádné emoce. Existenci nekompetentního osmdesátníka s rasistickými názory ve vysoké veřejné funkci už totiž v podmínkách současného Česka vnímám spíš jako běžný standard než věc stojící za komentář. Jenže sociální sítě rychle zaplavily zklamané a šokované reakce mnoha lidí z liberální části společnosti, pro které je Křečkova volba velkým symbolem prohry a signálem demokratického deficitu. Na relativní rovině skutečně jde o otřesnou událost vybízející k oprávněným protestům, vzteku a smutku, ale ze širší perspektivy nemá smysl se zrovna kvůli tomuto pánovi tolik rozčilovat – je to totiž jen kapka v širokém moři událostí, které Česko posouvají k autoritářství a nedemokratickému společenskému systému.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Je skutečně alarmující, že Křečkovo úřadování může potenciálně vést ke spoustě lidského utrpení a bolesti, kterým dokázala ze všech sil čelit Anna Šabatová. Ta se mimo jiné postavila za romské rodiny neschopné najít bydlení kvůli rasistickým předsudkům majitelů bytů, nebo dostala z detencí vážně nemocné uprchlické děti, které tam současný režim protiprávně a s cílenou krutostí věznil. Úřad ombudsmana byl pro tyto a další zranitelné skupiny často poslední nadějí na udržení důstojnosti či dokonce prosté fyzické existence. Vzhledem k názorům a údajně slabému pracovnímu nasazení Stanislava Křečka si lze jen těžko představit, že by se za ně nový ombudsman dokázal v takové míře postavit, a naopak jim může spíš škodit. Jakkoliv se to tak na první pohled nezdá, Křeček bude mít v rukou lidské životy. (…)

Eseje, fejetony, přednášky