Oscar Wilde byl odsouzen v hotelu Kempinski (2010)

Pavel Řezníček. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra 23. 10. 2010 (ČRo Brno) v rámci pořadu Zelný rynk.

Pozn.: Narozen 30. ledna 1942 v Blansku (poblíž propasti Macocha — abyssus abyssum invocat!). Jeho otec se narodil ve vesničce Lažánky u Macochy, podobně jako otec Vítězslava Nezvala. Řezníčkova babička Marie M. chodila v minulém století se strýcem Vítězslava N., Gustavem. „Neber si ju, je chudá,“ řekli mu jeho příbuzní, a láska skončila. No Mystification! P. Ř. maturoval na střední jedenáctileté škole (1959) v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu (osvětová větev) nedokončil. Pak kráčel životem, jak to jen šlo. Nyní je poštovním podúředníkem. Od r. 1974 žije v Praze. Debutoval v r. 1967 v „Sešitech pro literaturu“. Surrealistické texty v antologiích v Bruselu (1973), Lisabonu (1977), Mnichově (1980), Paříži (1983), Bochumi (1985), Anglii (1994) atd. V nesurrealistických antologiích: „Na střeše volnosti“ (Mnichov 1989), dále „La poésie tchèque moderne“ (nakladatelství Belin, Paříž 1990), dále v USA, Kanadě, Španělsku, na Islandu atd. V nakladatelství Gallimard (Paříž) vydal v r. 1983 román Strop (s předmluvou Milana Kundery). Vyšel i italsky v nakl. E/O v Římě r. 1984, česky v samizdatové edici Ivana Havla Expedice r. 1989. Česky oficiálně v nakladatelství Mladá fronta r. 1991. Francouzsky vyšla r. 1986 sbírka groteskních povídek l´Imbécile (nakladatelství Arcane 17, St. Nazaire, Bretagne) — čteno ve francouzském rozhlase pověstným hercem. Kromě již uvedených knih patří k jeho nejznámějším a nejčtenějším titulům řada románů věnovaných brněnské bohémě. První z nich – Hvězdy kvelbu – byl vydán r. 1991 péčí brněnského Hosta, nyní zde vyšlo nové, doplněné vydání. Volným pokračováním Řezníčkova fantaskně-memoárového románového cyklu je jeho kniha Natrhneš nehtem hlavy jejich (Černý ancalagon), která vyšla v nakladatelství Petrov. R. 2000 vydal Řezníček sbírku veršů Atentát ve vaně, r. 2001 „básně z minulého století“ Hrozba výtahu a r. 2006 básnickou sbírku Kakodémonický kartáč. V roce 2007 publikoval básnický výbor Stroj na peklo.

Úryvek z textu: Připadám si jako slečna Marplová. Ta taky, jako já, vystupovala z vlaku na nádraží v Paddingtonu – a to ve filmu podle knihy Agathy Christie Vlak z Paddingtonu. Ona vystoupila kdysi, já nyní. Ten vlak vozí pasažéry z londýnského letiště Heathrow, kde jsem přistál v letounu British Airways. Okamžitě jsem byl zasažen architekturou londýnských ulic, domy a hlukem u nás neexistujícím. Cestu letadlem jsem si krátil četbou české revue o Velké Británii. Jedovaté poznámky na účet anglické kuchyně jsem bral na lehkou váhu. Copak je možné brát vážně tvrzení, že anglické klobásy jsou naplněny směsí novinového papíru, lepidla a mouky? Oh My God, skutečnost byla přesně taková, jak jsem četl. Objednal jsem si v nádražní restauraci „Traditional breakfest“. Oh My God, Oh My God, ten nactiutrhačný článek nelhal! V článku bylo varováno i před „Pastýřovým koláčem“ („Shepherd´s Pie“) a ještě čímsi. Ale pomluvami není možno začínat vzpomínky na jedno z nejkrásnějších měst na světě. Oproti zpackaným klobásám se vyzdvihuje sýr čedar, ryba s hranolky („fish and chips“ – národní pokrm) a pak anglická slanina, která překonává to, co se pod stejným jménem prodává v českých samoobsluhách.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)