Mimikry (2010)

Přidal: Přemek |

Říjen 25, 2010

Jiří Kratochvil. Esej. Připravila Alena Blažejovská. Čte autor.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra 30. 10. 2010 (ČRo Brno, 17.00 h.) v pořadu Zelný rynk.

Pozn.: Blažejovská, Alena: Zelný rynk. In web ČRo Brno, říjen 2010 (článek). – Cit.: Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým je stále (přestože dnes bydlí v Moravském Krumlově) spojen pupeční šňůrou: všechny jeho romány se odehrávají v Brně. Absolvoval filozofickou fakultu, ale taky řadu dělnických profesí. První povídku publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mu směla vyjít až v jednapadesáti (v roce 1991), pak rychle následovalo dalších dvanáct knih, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral několik literárních cen (Toma Stopparda, Egona Hostovského, Karla Čapka, Českých knihkupců, Jaroslava Seiferta) a umístil své knížky i v zahraničí (Francie, Německo, Švýcarsko, Španělsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko), ale v českých knihkupectvích je budete velice obtížně shánět. V 90. letech publikoval v nakladatelství Atlantis, od roku 1999 vydávalo jeho knihy nakladatelství Petrov. Tam také v roce 2001 vyšla fejetonistická kniha Brno nostalgické i ironické (rozhlasový cyklus byl natočen roku 2000), na podzim 2002 novelistický román Lehni, bestie! Následovala kniha Lady Carneval (2004) a druhé vydání Nesmrtelného příběhu (2005). V roce 2006 publikoval v nakladatelství Druhé město román Herec, následovaly Brněnské povídky a román Slib.

Úryvek:

V polovině padesátých let žil v Brně človíček, kterého pojmenovali Petrolín, nejubožejších z ubohých a uzavřený do své nekomunikativnosti. Přežíval z toho, čím ho lidé obdarovávali, od starého zimníku do nepohody až po hrst mincí. Ale pak najednou zmizel, jako kdyby se někam bez pohřbu propadl. Ale taky se vypráví, že jeho „petrolínská existence“ bylo jen mimikry. Přečkal si v tom mimikry určité, housenčí období a potom se prý ve sklepě předměstské barabizny zakuklil a po čase ze sklepa, však těsně před svítáním, vyletěl obrovský a nádherný motýl, který svou krásou předčil i brazilského Morpho menelaus nebo karibského Eryphanis polyxena. Ale tím to samozřejmě neskončilo. Vězme, že stále těch motýlů přibývá, ale zároveň nepozorovaně a bez pohřbů mizejí ti nejubožejší z ubohých, které smíme někdy vídat v domovních výklencích a na kostelních schodech. Dnes už prý tvoří obrovská hejna, která se zatím skrývají ve tmách anebo v hustých oblacích, jimž se říká kupa či cumulus, ale taky se prý shromažďují nad Atlantikem i Pacifikem, daleko z dohledu leteckých linek. Přesto se někdy zcela výjimečně stane, že někdo z nás některého z těch obrovských motýlů zahlédne a vysvětlí si to optickým klamem či halucinacemi způsobenými marihuanou, nebo i bdělým snem či zinscenovanou touhou, ale v každém případě je tohle setkání s krásou zázrakem, který prosvětlí celý náš život.

Eseje, fejetony, přednášky