Mikuláš a čert na pobřeží Pacifiku (2010)

Přidal: Přemek |

Listopad 30, 2010

Kateřina Szczepaniková. Připravila Alena Blažejovská.

Čte autorka (?).

Nastudovalo Brno, listopad 2010. Premiéra 4. 12. 2010 (ČRo Brno, 17:00 h.) v rámci pořadu Zelný rynk.

Pozn.: Kateřina Szczepaniková (nar. 1973), absolventka JAMU, oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Téměř deset let na rodičovské dovolené, z toho dva roky v německém Výmaru. Pracovala v Českém rozhlase Brno, nyní s ním externě spolupracuje. V současnosti pracuje v brněnském Centru pro rodinu a sociální péči.

Úryvek z eseje: Zítra večer se ulice Brna zaplní Mikuláši, čerty a anděly. Budu vzpomínat na loňský prosinec, který jsme s rodinou prožili v Kalifornii. Během půlročního pobytu jsem se tam sblížila s Jitkou, Češkou, jež se za oceánem usadila. Bydlí s americkým manželem a šestiletým synem v zalesněném kaňonu v Malibu. Jitčin syn s jedinečným jménem Justice nemluví česky, ale některá slova zná. Babička, dědeček, na zadek… a čert. Čert je někdo, kdo Justice každoročně začátkem prosince navštěvuje, koho si ale chlapec nemohl nikdy pořádně prohlédnout. Čert totiž až dosud zůstával za dveřmi, řinčel řetězem, předváděl za oknem rohatou hlavu, ale blíž se neodvážil. Během čertova řádění se máma s tátou u vyděšeného Justice střídali, takže si ani nevšiml, že vždycky jeden chybí. Jak Justice pobíral rozum, bylo zřejmé, že rodičovskou hru brzy prohlédne. Jitka tedy požádala o pomoc kamarády ze sousedství, surfaře. Když jim ale vysvětlovala podstatu českého mikulášského obyčeje, mladíci se svalnatými potetovanými pažemi zbledli: „Co to po nás chceš? Abysme se převlíkli za satana a šli strašit tvoje děcko? Za satana se převlíkat nebudem!“

Eseje, fejetony, přednášky