Život Milady Blakestad-Topičové ve vzpomínkách Madly a Ludvíka Vaculíkových

Přidal: Přemek |

Únor 1, 2011

Připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2011. Premiéra 5. 2. 2011 (ČRo Brno) v pořadu Zelný rynk.

Pozn.: Příspěvek nazvaný Život Milady Blekastad-Topičové ve vzpomínkách Madly a Ludvíka Vaculíkových jsme vybrali ze zvláštního vydání Revue Prostor: Norská inspirace. Text je v publikaci uveden tímto vysvětlením: „Těžko bychom hledali osobnost, která by symbolizovala česko-norské kulturní vazby v takové šíři, intenzitě a s takovým osobním zaujetím jako Milada Blekastad-Topičová (která žila v letech 1917–2003). Překládala a uváděla české autory do norského prostředí, celoživotně se zabývala dílem Jana Amose Komenského, přednášela na Univerzitě v Oslu a v časech nesvobody udržovala kontakt s českými zakázanými autory a disidenty. Patřili k nim i manželé Vaculíkovi.“

Narodila se 1. července 1917 v Praze. Její otec, Jaroslav Topič, byl synem Františka Topiče, zakladatele významného nakladatelství a výstavního salonu. Jaroslav byl jediný potomek a paní Milada jediná dcera Jaroslava, který zemřel v roce 1936. František Topič nakladatelství prodal Františku Borovému. Zemřel v roce 1931. Milada, inspirována severskou literaturou, v šestnácti letech odešla do Norska, kde na odlehlém statku učila děti majitele. Zamilovala se do jeho přítele, malíře Hallvarda Blekastada, a přes velký věkový rozdíl slavili v dubnu 1934 na pražské radnici svatbu. Hallvardovi bylo jednapadesát, Miladě sedmnáct. Žili v horách v Gausdalu a narodilo se jim sedm dětí. V letech 1957 až 1987 přednášela českou literaturu na Univerzitě v Oslu, kde v roce 1969 získala také doktorát. To už bydlela v Oslu a s ní i děti, které tam studovaly. S mladšími zůstal tatínek v Gausdale. Doktorát získala za práci Comenius: Nástin života, díla a osudu Jana Amose Komenského. Do norštiny překládala díla Karla Čapka, Václava Havla, Ivana Klímy, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka. V roce 1968 jí byla udělena výroční cena Svazu norských překladatelů za překlad Vaculíkova románu Sekyra a roku 1988 jí přátelé z českého disentu předali cenu Edice Petlice za překlady samizdatových autorů.

Eseje, fejetony, přednášky