Rozhoupaný dech (2011)

Přidal: Přemek |

Květen 16, 2011

Pavel Řezníček. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 14. 5. 2011 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

O autorovi: Narozen 30. ledna 1942 v Blansku (poblíž propasti Macocha — abyssus abyssum invocat!). Jeho otec se narodil ve vesničce Lažánky u Macochy, podobně jako otec Vítězslava Nezvala. Řezníčkova babička Marie M. chodila v minulém století se strýcem Vítězslava N., Gustavem. „Neber si ju, je chudá,“ řekli mu jeho příbuzní, a láska skončila. No Mystification! P. Ř. maturoval na střední jedenáctileté škole (1959) v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu (osvětová větev) nedokončil. Pak kráčel životem, jak to jen šlo. Nyní je poštovním podúředníkem. Od r. 1974 žije v Praze. Debutoval v r. 1967 v „Sešitech pro literaturu“. Surrealistické texty v antologiích v Bruselu (1973), Lisabonu (1977), Mnichově (1980), Paříži (1983), Bochumi (1985), Anglii (1994) atd. V nesurrealistických antologiích: „Na střeše volnosti“ (Mnichov 1989), dále „La poésie tchèque moderne“ (nakladatelství Belin, Paříž 1990), dále v USA, Kanadě, Španělsku, na Islandu atd. V nakladatelství Gallimard (Paříž) vydal v r. 1983 román Strop (s předmluvou Milana Kundery). Vyšel i italsky v nakl. E/O v Římě r. 1984, česky v samizdatové edici Ivana Havla Expedice r. 1989. Česky oficiálně v nakladatelství Mladá fronta r. 1991. Francouzsky vyšla r. 1986 sbírka groteskních povídek l´Imbécile (nakladatelství Arcane 17, St. Nazaire, Bretagne) — čteno ve francouzském rozhlase pověstným hercem. Kromě již uvedených knih patří k jeho nejznámějším a nejčtenějším titulům řada románů věnovaných brněnské bohémě. První z nich – Hvězdy kvelbu – byl vydán r. 1991 péčí brněnského Hosta, nyní zde vyšlo nové, doplněné vydání. Volným pokračováním Řezníčkova fantaskně-memoárového románového cyklu je jeho kniha Natrhneš nehtem hlavy jejich (Černý ancalagon), která vyšla v nakladatelství Petrov. R. 2000 vydal Řezníček sbírku veršů Atentát ve vaně, r. 2001 „básně z minulého století“ Hrozba výtahu a r. 2006 básnickou sbírku Kakodémonický kartáč. V roce 2007 publikoval básnický výbor Stroj na peklo.

Úryvek: Nositelka Nobelovy ceny za literaturu 2009 Herta Müllerová není v našich končinách příliš známá. V nakladatelství Mladá fronta jí vyšla česky jen novela Cestovní pas, další překlady se připravují. Narodila se roku 1953 v Rumunsku v Temešváru v rodině s německými kořeny. V roce 1987 jí bylo povoleno vystěhování do Německa, kde setrvává dodnes. I když psala usilovně, její práce nevzbudily velkou pozornost. Proto byli konsternováni mnozí literární kritici, když se dověděli, že této nenápadné paní byla udělena nejprestižnější evropská cena – Nobelova. Herta Müllerová nikdy v žádném gulagu nebyla, to neštěstí postihlo jen její matku. Přesto ji trápily osudy jejích saských sourodáků, kteří žijí v Rumunsku už asi 200 let. Zabývala se dlouho myšlenkou napsat knihu o jejich utrpení za stalinského režimu (v Rumunsku byl Gheorghiu-Dej v tu dobu) a obešla řadu bývalých vězňů, které vyzpovídala. Nejvíce vytěžila z rozhovorů s básníkem Oskarem Pastiorem. Stalin nařídil v roce 1945, aby všichni rumunští Sasové i Švábové od 17 do 45 let byli deportováni do ukrajinských lágrů, aby svou prací odčinili, co jiní Němci napáchali na matičce Rusi, ba i na matičce Ukrajině. Vinen, nebo nevinen, padni, komu padni! Tehdy sedmnáctiletý Oskar Pastior byl deportován (zcela nevinen) na Ukrajinu,kde pobyl pět let. Müllerová s ním dlouze hovořívala. Vytěžila z něj snad nejvíce za všech zpovídaných – ale Pastior roku 2006 nečekaně zemřel. Materiálu však bylo dost. Vznikla z něj kniha Rozhoupaný dech, kterou v překladu Radky Denemarkové vydalo před koncem roku 2010 nakladatelství Mladá fronta.

Eseje, fejetony, přednášky