Za příští „O nás bez nás“ si můžeme sami (2011)

Sklidil za to chválu nejen od pana prezidenta, který na summitu v Bruselu nenechal chlup dobrý, ale také spokojený souhlas většiny médií i analytiků.

Kupodivu se ho nikdo nezeptal, jaký mandát měl vlastně na mysli: i jeho koaliční vláda se přece dnes a denně zaklíná, tak jako si to minulý pátek nad ránem slíbilo 23 členských státu Unie včetně celé eurozóny, tím, že už nemůžeme žít na dluh a že se neobejdeme bez úsporných reforem a striktního dodržování rozpočtové disciplíny. Přesně k tomu se drtivá většina členů Evropské unie teď kolektivně zavázala.

A že ke smlouvě „nešlo přistoupit, protože nikdo nezná její přesný obsah“, takže by to bylo jako „podepisovat bianco šek“? Tohle snad pan premiér ani nemohl myslet vážně: summit v Bruselu narýsoval jen základní obrysy budoucí dohody a o detailech, v nichž, jak známo, se obvykle skrývají různá ta „čertova kopýtka“, se teprve v nejbližších dnech začne jednat.

Pak teprve se dojednaná dohoda může dostat do jednotlivých národních parlamentů. Což samozřejmě neznamená, že by se o ní nemohlo na politické scéně začít diskutovat hned.

Přesně to se ostatně stalo i u nás, a to díky ministru zahraničí Schwarzenbergovi a také předsedovi ČSSD Sobotkovi. Oba se včera shodli na tom, že nechce-li se ČR ocitnout zcela mimo vyjednávání, které se jí bytostně týká, tak se česká vláda musí co nejdřív k rámcové dohodě o fiskální unii přihlásit. Jen tak může mít vliv na její konkrétní obsah.

Jistě: v podstatě by v dohodě o přísnější rozpočtové disciplíně nemělo být nic, co by odporovalo dosavadním unijním smlouvám. Tak zněl ostatně i argument britského premiéra, když doma vysvětloval neústupné britské „ne“.

Jenže ostatní členské země už východisko našly, a sice v tom, že smlouva o fiskální unii bude mezistátní. Když se tedy premiér Nečas minulý týden v Bruselu jménem České republiky k dohodě nepřihlásil, udělal ve skutečnosti něco, k čemu opravdu „neměl mandát“.

Signalizoval jménem deseti milionů lidí v téhle zemi, že napříště nebudou mít co mluvit do toho, jak to ve společenství, jehož jsou součástí, bude vypadat. Vstup do Unie přitom zdejší voliči svého času potvrdili referendem. Včetně závazku přijmout i evropskou měnu. Ve vstupním dokumentu není ani písmeno o tom, že tenhle závazek snad platí, jen když je s eurem všechno v pořádku.

Naopak: mezi členy klubu se předpokládá, že spolu budou solidární zrovna tak v krizových situacích. Proto má logiku, aby se i ČR zúčastnila navýšení záruk pro Mezinárodní Měnový fond o svůj podíl, který činí v přepočtu 89 miliard korun. Pokud se tak vláda rozhodne – a podle Schwarzenberga jí nic jiného nezbývá, nechce-li vmanévrovat zemi do izolace – tak může buď vydat dluhopisy, což není moc pravděpodobné, nebo se spolehnout na centrální banku a její devizové rezervy.

Zmíněná částka by z nich ukrojila asi 11 procent. Jak řekl předseda ČSSD Sobotka, do dvou let by to měla ČR v podstatě zpátky, protože dostává z Bruselu kolem 40 miliard ročně.