Havlova knihovna na Letné? (2011)

Podotýkám, že tomu se sice říká běžně ruzyňské, případně Praha – Ruzyně, ale název čtvrti proslulé věznicí, ve skutečnosti opravdu nenese. To jen tak na okraj.

Petici po prvé várce známých osobností především z kulturní oblasti zatím podepsaly desítky tisíc lidí, námitky údajně nemá Havlova rodina, primátor, městská rada, a konec konců ani členové vlády. Krátce po Havlově smrti a její mohutné resonanci ve společnosti by si asi také těžko nějaký politik – nepočítaje extremisty nalevo i napravo – dovolil proti přejmenování zásadně vystoupit. Ale rezervovanost si dovolit může. Letiště je státní, spadá pod správu Kalouskova ministerstva, o novém jménu mohou rozhodnout toliko ministři a šéf financí chodí kolem horké kaše: možná je Feničova idea dobrá, ale třeba zase až tak ne, ničemu se nebráníme, nicméně je třeba nejprve diskutovat a nebýt hrr. A dokonce se ozval i hlas zcela proti, byť nepatří politikovi, ale dlouholetému Havlovu tajemníkovi Vladimíru Hanzelovi, který namítá, že jeho šéf sice byl vždy lačný po cestování, ale zároveň nerad létal a bylo by případnější pojmenovat po něm některé divadlo nebo uměleckou školu.

Nu, argument prezidentovy nechuti k cestování letadlem je ovšem spíš podružný, a jeho jméno na budově centrálního letiště, pomyslné brány mezi světem a námi by mělo hlavně charakter symbolický. Mohla by ovšem zaznít námitka, že zrovna ruzyňské letiště požívalo až donedávna nevalné pověsti skrze loupeživé taxikářské gangy, a kdo ví, zda už je definitivně odvrácena varianta, že padne do ruských rukou. Ale třeba by ho od toho zrovna Havlovo jméno uchránilo. Tak jak tak, mít například Havlovu Akademii múzických umění, což Hanzel zmínil, za úvahu stojí.

Rozumné se ale zdá nespěchat, aspoň v případě metropole a tedy výběru odpovídajícího důstojného místa. Feničova věta, že „pojmenování letiště může být i jakýmsi lakmusovým papírkem stavu naší svobody“, působí spíš jako nadbytečné tlačení na pilu. Nebudeme-li mít Havlovo letiště, nejsme svobodní? To je přece nesmysl. A také čas nás netlačí. Týdny i měsíce přece nehrají roli. A měli bychom také asi přemýšlet, s jakým užitím svého jména by se smířil sám Havel. Pokud známo, nikdy se na toto téma nevyjádřil, možná v soukromém žertování, to se nepočítá. Jednak měl zřejmě k takovým věcem spíš nechuť a také musel mít na paměti různé mocí nadiktované změny názvů, z nichž nejkřiklavější byl Gotwaldov, když přitom městu jeho obyvatelé i široké okolí stejně skoro 40 let dál říkali dál Zlín. Nebo, že se třeba nejvyšší československá hora jmenovala svého času Stalinův štít. A tak dále.

Nicméně myšlenka Havlova letiště jistě není zavrženíhodná, snad jen mírně unáhlená. Konec konců by se ní měla mít podstatně víc času vyjádřit široká veřejnost. Pokud se pod petici podepíšou během příštích měsíců či klidně celého roku opravdu veliké zástupy, pak by to měli vzít zástupci státu v potaz. Ale mezitím se ale třeba objeví další a vhodnější návrhy jak uctít památku muže, kterému je česká společnost nesporně za mnohé vděčná.