Les mezi zahradou a divočinou (2012)

Přidal: Přemek |

Březen 14, 2012

Pavel Klvač, Libor Musil. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Čte Vladimír Krátký.

Připravil ČRo Brno v roce 2012. Premiéra 17. 3. 2012 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Pavel Klvač, Libor Musil – Les mezi zahradou a divočinou. In web ČRo Brno, březen 2012 (anotace + úryvek). – Cit.: Na úvod Zelného rynku nabídneme fejeton Pavla Klvače a Libora Musila s názvem Les mezi zahradou a divočinou. K němu zde uvidíte i poutavé lesní fotografie Pavla Klvače.

Naše vnímání lesa je hluboce dvojznačné. Na jedné straně pro nás les představuje oblíbenou část krajiny vybízející k romantickým procházkám, k relaxaci a odpočinku od hektické civilizace. Stejně dobře však pro nás může nabývat i zcela opačných významů. V noci se nám les mění v projekční plátno temných obsahů našeho nevědomí. Přiznejme si, kdo z nás se v nočním lese nebojí? Kořeny této dvojznačnosti se pokusíme ilustrovat na protichůdných příkladech prožívání vztahu člověka k lesu, které se nám dochovaly v pověstech na Vyškovsku. Rozlehlé prastaré lesy představovaly pro naše předky nevyzpytatelnou a nebezpečnou divočinu – středověké horror silvarum, středověkou hrůzu z lesa. V další rovině též neobdělávanou pustinu. Obdělávaná půda byla pro první zemědělce prostorem těžko vydobytým na úkor pralesa. Zemědělská osada tvořila v tradičních kulturách samotný střed Světa. Kulturou vytvořený řád bylo třeba v souboji s postupujícími tlaky přírody neustále obhajovat. Za jeho hranicí, v lese, se rozprostíral Chaos, hrozící svou mocí i do okolí. Z lesa do polí vycházely „divé ženy“ nebo též „divoženky“, aby venkovanům podstrčily své dítě za jejich. Za mimořádně nebezpečné bývalo pokládáno už samotné cestování lesem, např. při náboženských poutích. Ve struktuře mýtu bývá les překážkou na cestě hrdiny, stává se místem zkoušky. Tento motiv zůstává přítomný i v pohádkách a pověstech. Na svátek Všech svatých zde bylo možné potkat procesí umrlců, což se podle dochované pověsti stalo stařečkovi Sotolářovi z Podomí v lese Na Dalekých u Ruprechtova. „V záhybu cesty vyšly z mlhy nejprve děti, za nimi větší a konečně muži a ženy, všichni odění do stejných šatů. Tak procházeli v bezprostřední blízkosti ukrytého stařečka a zpívali neznámou píseň, jejímž slovům nebylo rozumět. Stařeček najednou zpozoroval mezi účastníky průvodu několik známých tváří. Kdepak jen ty lidi viděl? Vzpomíná, láme si hlavu… A vtom mu blesklo hlavou – vždyť oni jsou dávno mrtví! A dnes je přece svátek Všech svatých.“

Eseje, fejetony, přednášky