Bachař Vondruška aneb Když justice funguje (2012)

1. prosince však Krajský soud v Hradci Králové osvobozující rozsudek zrušil (tomu se už věnovala menší pozornost), takže Vondruška z případu úplně lehce nevyklouzne. Především je však důležitá argumentace, která to zrušení prvního verdiktu provází a na veřejnost se dostala teprve nedávno, jen díky redaktorovi Lidových novin Václavu Drchalovi. Ten si totiž – zřejmě jako jediný novinář – vyžádal tzv. zrušující usnesení.

Vraťme se zpátky. Loňský soud s exbachařem Vondruškou byl vpodstatě pobuřující: liberecký soudce Pavel Pachner vykreslil hlavního svědka obžaloby – v kriminále bitého Jiřího Wolfa – v normalizačním duchu, jako nedůvěryhodné individuum, použil k tomu dokonce i dobové posudky, v nichž se praví, že Wolf je labilní notorický stěžovatel.

Soudce jako by vůbec nebral na vědomí, že Jiří Wolf dnes sice není zrovna vzorem racionality (například jeho nenávist k Václavu Havlovi nese rysy paranoidního bludu), ale taky má za sebou desetiletý tvrdý kriminál za důslednou a respektabilní opoziční činnost proti komunistickému aparátu. Josef Vondruška z procesu naopak vyšel jako spořádaný pán, který za každého režimu dělá poctivě svou práci a teď musí – chudák – čelit bandě podivínů.

Odvolacímu senátu Krajského soudu v Hradci Králové předsedal Josef Mazák a ten práci svého kolegy Pachnera zkritizoval. Vytkl mu, že opomenul několik svědectví, že jednostranně hodnotil důkazy ve Vondruškův prospěch a že ke svědkovi Wolfovi přistupoval hyperkriticky.

Někdejší disident Wolf například nebyl schopen po desítkách let přesně popsat okolnosti útoků bachaře Vondrušky (měl ho například bít pěstí i obuškem a strkat mu hlavu do záchodu), lišila se jeho výpověď na policii a před soudem.

Proto soudce Pachner konstatoval, že Wolf jako svědek je nevěrohodný. Soudce Josef Mazák teď ovšem ve zrušujícím usnesení se zjevnou ironií píše, „není jasné, z čeho okresní soud dovodil, že výpověď poškozeného není autentickou vzpomínkou. Patrně ne z toho, že za autentickou vzpomínku by považoval jen tu, kdy by si poškozený po třiceti letech přesně pamatoval data jednotlivých napadení…“

Soudce Mazák zároveň napsal, že liberecký soud se málo řídil současnými odbornými posudky, v nichž stojí, že Jiří Wolf je sice labilní, ale netrpí lhavostí a jde mu o prosazení spravedlnosti. A také se v nich uvádí, že Wolf je emočně nevyrovnaný kvůli dlouhému věznění a tudíž, „je možné, že pod tlakem emocí, například při jednání soudu, bude uvádět některé detaily jinak.“

V neposlední řadě má pak soudce odvolacího soudu v Hradci Králové Josef Mazák za to, že naopak Vondruškovy výpovědi hodnotil liberecký prvoinstanční soud, „poměrně benevolentně a vyvrácením jeho obhajoby se blíže nezabýval.“ Soudce Mazák – jak shrnuje v LN Václav Drchal – sepsal šest v případu důležitých otázek, podle nichž by se měla hodnotit pravděpodobnost posuzovaných událostí v minkovické věznici.

Na většinu z těch otázek soudce odpověděl ano, či asi ano.

Kdy se Josef Vondruška znovu dostane před soud, je zatím nejasné. Případ tu ovšem popisuji z jiného důvodu: proto, že pokud jde o causy estébáckého a bachařského násilí z doby normalizace, má člověk tendenci neočekávat od české justice pranic dobrého. A tak by bylo škoda nevyzdvihnout počínání soudce, který má zjevně zdravý rozum.