Fotománie čili věk vizuální (2012)

Přidal: Přemek |

Červen 4, 2012

Veronika Pospíšilová. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Čte autorka.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 9. 6. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Veronika Pospíšilová – Fotománie čili věk vizuální. In web ČRo Brno, červen 2012 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Veronika Pospíšilová pochází z Brna. Vystudovala Biskupské gymnázium v Brně a poté nastoupila na jeden rok na brněnskou filozofickou fakultu, konkrétně na obor Teorie a dějiny divadla a Španělský jazyk. Toto studium ji ovšem pro svou absenci tvořivosti příliš nenaplňovalo.

Proto nyní studuje prvním rokem v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU. Svět médií je však pro ni zcela novým světem, který předtím moc neznala. Doposud totiž měla spíš vazby na divadlo – čtyři roky strávila ve Studiu Dům pod vedením Evy Tálské. V současné době se divadlu stále věnuje. Kromě toho se soustředí především na rozhlasovou a dokumentární tvorbu a tvůrčí psaní. Mimo to strávila dva měsíce ve Španělsku v pozici servírky a čtvrt roku v Kanadě a poznatky z těchto cest pro ni byly velmi přínosné.

O prázdninách jsem byla tři měsíce v Kanadě. Během cestování a poznávání této daleké země jsem mimo jiné navštívila jakési muzeum motýlů, jehož jméno jsem už zapomněla, ale to není podstatné. Důležité je, že jsem si tehdy poprvé všimla jedné výrazné lidské vlastnosti, a to tendence všechno fotit. Jsem přesvědčena, že se jedná o výsadu poslední doby, typické technickým pokrokem, kdy ceny těchto přístrojů rok od roku klesají a ty se tím pádem stávají dostupnější téměř pro každého – koupit si mobil, kameru nebo fotoaparát si dnes může dovolit i ne příliš zajištěný člověk. Takže nejen, že se tak fotoaparát často dostane do rukou uživateli, který třeba nemá ani ponětí o kompozici, ale ještě se dostavuje efekt, že máme sklon fotit přespříliš, třeba i věci, situace či prostředí, které zaznamenání ani nejsou hodny. Proč by taky ne? Díky digitální technologii, která nám mimo jiné umožňuje vymazávání snímků již v přístroji, nemusíme dlouho přemýšlet, který obraz zachytit, jak pracovat se světlem a s kompozicí, ale pro jistotu fotíme všechno s tím, že to pak doma „promažeme“, případně upravíme ve fotoshopu. A díky minimální váze si můžeme dovolit mít foťák neustále při sobě a být „vždy připraven“. A přitom tomu ještě není tak dávno, kdy byl fotoaparát velmi drahou a těžko dosažitelnou záležitostí, jak co do ceny, tak do hmotnosti a rozměrů. To už si člověk hodně dobře rozmyslel, jestli s sebou bude tahat přístroj tak velký a neskladný při kdejaké příležitosti. Nehledě na to, že pořídit v té době jeden snímek neznamenalo jen zmáčknout spoušť, ale strávit ještě půl dne v temné komoře, a to už, panečku, musel být obraz, který opravdu stál za to.

Eseje, fejetony, přednášky