Prohibice (2012)

Tón a obsah sdělení ono pána měl typický styl. Takový známý. Co je lidstvo lidstvem, vždy se našel někdo, kdo takzvaně „lépe věděl“, jak by se lidstvo mělo chovat, aby to bylo dle jeho či jejich mínění lepší, případně téměř dokonalé. Na to, aby se tak dělo, měli odhlížet hlavně tito hlasatelé toho „jediného správného názoru“.

Kdysi Římané předhazovali křesťany, ty zločince věřící v jednoho boha, což je špatné, škodlivé a pravého Římana nehodné, lvům. Jistěže v zájmu společnosti a nakonec i těch křesťanů. O pár století pak křesťané, považující se za nejlepší následovníky Krista, zapalovali plni hlubokého vnitřního přesvědčení a na základě „nevyvratitelných důkazů“ ohnivé hranice pod hříšníky. Neboť jen tak mohli tito dojít spasení a očistit se ze svých bludů.

Moderní doba je stejně krutá, jako byli Římané a inkvizice. Což je vidět na následcích komunismu a nacismu. A zůstal jí také cíl vychovat „nového a čistého člověka“.

Je symptomatické, že dnes tak populární boj proti tabakismu měly ve svém programu mnohé režimy a ideologie. Jen jej prováděly různými způsoby. Ruský car nechal kuřákům tabáku řezat nosy a rozseknutím horního rtu zabránit, aby už postižený nemohl nikdy kouřit. V Evropě a Byzanci byly kuřákům uřezávány uši.

Boj proti alkoholu a tabáku jsou prostě velice vděčná témata pro všechny, kteří si přejí vychovat nového, čistého člověka, nezávislého na tabáku a kouření. Ovšem, jak říká pan doktor Koukolík když pojednává o vztahu mozku a chování, mozek rád vyhledává různé požitky, které jsou organismu libé. Proto tak rádi provozujeme sex, protože se nám to líbí – a ne proto, abychom hned vyrobili nového člověka. Sex pro potěšení našeho těla i mozku se nikomu nikdy nepodařilo zakázat. Někdy má tento tlak přesně opačný účinek. Za královny Viktorie, kdy bylo politicky korektní balit z důvodů mravnosti i nohy od piána, bylo v Londýně nejvíc prostitutek v poměru na obyvatele než kdykoli předtím a potom.

Také touha po jiných dráždidlech, ať je to alkohol nebo jiné drogy, je v lidstvu pevně usazena. A pokusit se ji vyhnat je velice nebezpečné. Ale stále opakované. Tasmánie chce v rámci boje za lepší lidstvo zakázat od roku 2018 navždy prodej cigaret všem lidem narozeným po roce 2000. Úřady tak chtějí vychovat vůbec první generaci nekuřáků.

U nás tak daleko v podobných bláznivinách nejsme, i když na podzim se bude projednávat návrh, jak omezit kouření, což propaguje Evropská unie a známý antikuřák poslanec Šťastný a podpoří to i ministr Heger. Možná by všechny poslance mělo zajímat, jak se takováto ušlechtilá činnost vyvíjí a jak to s takovými ušlechtilými nápady dopadá.

Třeba na příkladu prohibice. Nejprve byla v roce 1861 zavedena prohibice v Kansasu. Jinde konzumace jen omezena. Všude se však ihned začal alkohol pašovat a vyrábět načerno. Puritáni se hlasitě radovali, jak bude lidstvo zdravé, ale ještě více se potichu radovali lihovarníci. A zločinci. Rádoby úspěchy v boji proti alkoholu vedly americké aktivisty, například Svaz křesťanských žen, které bojovaly za zákaz pití a distribuce alkoholu, k usilovnější činnosti. Tvrdily, že alkohol je droga, která ničí rodinný život a vede ke zločinnosti. Což je v mnoha případech pravda.

V roce 1919 byl přijat v USA zákon o zákazu alkoholu a ratifikován jako 18. dodatek americké ústavy. Účinek zákazu byl ovšem přesně opačný. Místo snížení zločinnosti a alkoholismu se začalo pít ještě víc. Zločinnost obrovsky vzrostla. Gangy, zabývající se pašováním alkoholu do USA, začaly ovládat místní i celostátní politiku. Situace byla neúnosná. V roce 1933 bylo v USA třikrát více tajných barů než veřejných v roce 1919.

Prohibice skončila naprostým fiaskem a USA se s gangsterismem nevypořádaly dodnes. Ostatně také Sovětský svaz zavedl na nějakou dobu prohibici a dokonce i Gorbačov se pokoušel s katastrofálním výsledkem zavést částečnou prohibici.

Dnes je v módě bojovat proti tabáku. Začátky boje proti kuřáctví v Evropě sahají do Čech. V roce 1910 byla založen v Trutnově, tehdy německy Trautenau, „Bund Deutscher Tabakgegner“ (Spolek německých odpůrců tabáku).

Nenávist ke kuřáctví zavedli do své ideologie i nacisté a hlavně fanatický nekuřák Hitler. Mezi 30. a 40. lety dvacátého století vedlo nacistické Německo nejsilnější protikuřáckou kampaň na světě. Hitler však potom rychle pochopil, že jeho vojska nejsou bez tabáku prakticky bojeschopná. A zabrzdil. Jakmile začalo v Německu jít, jak se říká, „tlusté do tenkých“, protikuřácká kampaň prakticky ustala. Protože Evropská unie stále ještě silně podporuje protikuřácké zákony, lze odvodit, že jsme na tom stále ekonomicky ještě dobře. Nebo si to myslíme.

Lidé se svých zvyků či zlozvyků jen tak nevzdají. Za války se kouřil tabák vypěstovaný doma, kouřilo se různé listí a jiná svinstva, stejně jako za Stalinovy a Gorbačovovy prohibice pili Rusové všechno, co teklo a mělo v sobě nějaký alkohol.

Jedna věc je však zásadní. Přes všechna správná tvrzení, že kouření a alkohol škodí, zkušenost s americkou prohibicí ukazují, že nevede k dobrým výsledkům. Navíc se zjistilo, že na protialkoholní propagandě se v USA od počátku finančně podíleli jak výrobci alkoholu, tak mafie. Zajišťovalo jim to obrovské zisky. Policii se to také líbilo, měla činnost a inkasovala úplatky. To by nás mělo vést k opatrnosti.

Bude-li tabák nedostatkový či příliš drahý, zakáže-li se kouření prakticky všude, budou lidi hledat náhradu. Tak jako v USA dnes. A ta už je připravena.

Drogy přírodní i syntetické dodá drogová mafie rychle a kamkoliv v jakémkoli množství. Za přijatelné ceny. Zákony nezákony. A tak, jako kdysi, i dnes získá peníze a moc. Čím více států bude bojovat s tabakismem, tím více poroste moc a výdělky drogových bossů. S alkoholem jsme se jako společnost už naučili žít a regulovat jej. Totéž se musíme naučit s tabákem.