Chůze 1/3 (1999)

Přidal: Přemek |

Červenec 11, 2007

Henry David Thoreau. Esej amerického spisovatele a filozofa 19. století. Překlad Zdeněk Franta a Andrea Poláčková. Připravila Ilona Janská. Režie Josef Melč.

Čte Pavel Soukup.

Natočeno 1999 pro cyklus Psáno kurzívou. Repríza 20. – 22. 7. 2015 (ČRO 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 29. – 31. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Esej.

Lit.: anonym: Henry David Thoreau: Chůze (3/3). In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek).- Cit.: Henry David Thoreau (1817-1862) byl americký filosof, esejista, moralista a básník. V březnu 1845 začal žít samotářský život. Počal si stavět chatku na pozemku vlastněném Ralphem Waldo Emersonem, svým dlouholetým přítelem. Do oné chatky (která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu) se symbolicky nastěhoval 4. července 1845 (na americký Den nezávislosti). Od tohoto data se táhnou dva roky a dva měsíce nezávislého života, které Thoreau strávil u jezera Walden.

Toto životní období později Thoreau popsal ve stejnojmenném díle Walden (1854). Během svého pobytu u Waldenu byl při jedné ze svých cest do města zatčen pro daňový dluh. Thoreau totiž vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vede bezdůvodnou válku a toleruje otrokářství, a neplatil tzv. daň z hlavy. Ve vězení strávil pouze jednu noc a jeho čin tehdy nevzbudil žádný větší společenský ohlas, ale na jeho základě sepsal Thoreau významný esej Odpor vůči vládě, jenž teprve po jeho smrti získal název Občanská neposlušnost.

Tento esej později významně ovlivnil bojovníky za lidská práva, jako byli např. Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King. Thoreau se snažil obrodit osobnost návratem k přírodě. V osamoceném životě v lese viděl prostředek spásy před působením civilizace, k níž měl složitý postoj. Zásadně ji neodmítal, zejména ne kulturu (sám byl velmi vzdělaný a miloval klasická díla antiky, Číny, anglické písemnictví.) Viděl však, že civilizace připravuje člověka o důležitější hodnoty, než které dává, a že sama je zneužívána proti lidem, a ti ji zneužívají na úkor opravdových hodnot ke zbytečnostem a rozmařilosti.

Lit.: anonym: Chůze. In Wikipedia, b. d. (heslo). – Cit.: H.D. Thoreau se na svých toulkách přírodou často setkával s různými formami divokosti, která ho se vzrůstající intenzitou přitahovala. Na toto téma sepsal přednášku nazvanou „Divočina“ (The Wild), kterou poprvé uvedl v roce 1851. Stále ji však rozšiřoval a nakonec ji rozdělil na dvě části, z nichž druhá nesla název „Chůze“ (Walking). Když pak v roce 1862, krátce před smrtí, upravoval některá svá díla k publikaci, obě části opět sloučil a výsledný esej nazval „Chůze“. V tomtéž roce ho (již posmrtně) otiskl časopis Atlantic Monthly. Knižně vyšla „Chůze“ poprvé v roce 1863 v souboru nazvaném Excursions.

„Procházet se s ním bylo potěšením a poctou. Krajinu znal jako liška nebo pták a stejně jako oni jí procházel volně svými vlastními stezkami. (…) Takovému průvodci se musel člověk poslušně podřídit a odměna za to byla obrovská.“ napsal o Thoreauovi jeho přítel a mentor Ralph Waldo Emerson, který ve svém deníku také popsal Thoreauovu běžnou výbavu: „Objevil se Henry – v podpaží zpěvník, v němž lisoval květiny, v kapse dalekohled na pozorování ptáků, dále měl mikroskop, s jehož pomocí počítal tyčinky květů, a deník, zavírací nůž a provázek. Na sobě měl pevné boty a odolné šedé kalhoty a byl tak připraven čelit cesmínolistým dubům a popínavým keřům a vylézt na strom kvůli jestřábímu hnízdu. Když se někde brodil, tvořily významnou část jeho výzbroje jeho silné nohy.“ Thoreau se dle svých vlastních slov snažil každý den strávit alespoň čtyři hodiny pěšími toulkami po lesích, kopcích a polích v okolí svého rodného města Concordu. Chůze pro něho však neznamenala pouhý pohyb či tělesné cvičení, ale především cvičení duševní. Stejně tak mu tyto výpravy nesloužily jen k empirickému zkoumání přírody, ale spíše k poznávání sebe sama. Na přírodě si cenil i jejích estetických kvalit a její nemateriální hodnoty pro člověka. Už ve své době (polovina 19. stol.) varoval před nebezpečím zastavění krajiny a jejího rozdělení na soukromé pozemky.
V některých částech „Chůze“ se projevuje vliv Emersonova amerického transcendentalismu, například v pasáži, kde Thoreau píše: „Rádi bychom vyrazili na cestu, kterou jsme se v tomto fyzickém světě dosud neubírali a která je dokonalým symbolem stezky, po níž rádi kráčíme ve svém vnitřním a myšlenkovém světě.“ Základy tohoto uvažování lze nalézt v Emersonově Přírodě: „Jednotlivé přírodní skutečnosti jsou symboly jednotlivých duševních skutečností.“

Už na začátku eseje autor obhajuje „absolutní svobodu a divokost“ a tomuto tématu se věnuje v jeho druhé části. Oslavuje divokost, v níž spatřuje „zachování světa“ a kterou se snaží kromě přírody hledat také v hudbě a literatuře. Její význam spatřuje i v tom, že lidé, kteří v sobě mají alespoň trochu „divokého“, se tak snadno nestávají krotkými a poddajnými členy společnosti. Volá po ochraně divočiny a mimo jiné zde pokládá základy amerického ochranářského hnutí. „Chůze“ i další Thoreauovy texty ovlivnily např. Johna Muira (1838-1914), který se zasadil o vznik kalifornských národních parků Sequoia a Yosemite a jiných chráněných oblastí. Svůj ohlas našly Thoreauovy myšlenky vyjádřené v tomto eseji i u básníka, esejisty a environmentalisty Garyho Snydera, který na ně v knize Praxe divočiny navazuje: „Thoreau říká: ,Dejte mi divokost, jejíž pohled nesnese žádná civilizace.‘ Takovou určitě není těžké najít. Těžší je představit si civilizaci, která by pohled divokosti snesla – a právě o to se musíme pokoušet. Divokost neznamená jenom zachování světa, je to svět sám.“

Dobová cenzura

Hned v prvním vydání „Chůze“ v Atlantic Monthly upravil spolumajitel listu a editor James T. Fields (1817-1881) v textu několik pasáží obsahujících Thoreauvy neortodoxní zmínky o křesťanství. Fields se zřejmě obával, že by popudily čtenáře. Prvním takovým zásahem bylo vypuštění slov „pozemské i nebeské“ ve větě: „Člověk, který se odhodlá žít, je čistotou svého vztahu k zákonodárci povznesen nade všechny zákony pozemské i nebeské.“ (s. 34-35) V dalším odstavci byl z věty „Kristus, Dante, Bunyan a jiní měli zřejmě lépe vycvičené myšlení než my…“ vyškrtnut Kristus. V následující větě „I Muhammad měl mnohem víc pro co žít, ba i zemřít, než mají obvykle křesťané, kteří při zaslechnutí jeho jména vřískají.“ došlo k nahrazení slova „křesťané“ slovem „mnozí“. Posledním zásahem bylo sloučení a změna dvou vět: „Vzbuzuje cosi, co nenajdeme u Platóna ani v Novém zákoně. Je to novější zákon…“ (s. 39). Ty měly ve výsledném textu následující podobu: „Vzbuzuje cosi, co je novějším zákonem.“ (Čísla stran odkazují k vydání „Chůze“ v souboru Toulky přírodou, Paseka, 2010)

zdroj: wikipedia

Eseje, fejetony, přednášky