Dva národy na jednom území (1935)

Přidal: Přemek |

Září 2, 2005

Pavel Eisner. Přednáška.

Čte Pavel Eisner.

Natočeno 1935.

Ukázka v pořadu Fonogramy – Křížem krážem češtinou.

Pozn.: Úvodem Pavel Eisner říká, že úkolem „národa většinového“ je drobnou prací den ze dne dotvářet „státní myšlenku československou a myšlenky demokracie.“ Je to nutné proto, že „československá demokracie zahrnuje v sobě občany několika národností. Zvláště významná je pak německá menšina.“ A právě v jejím případě je třeba „denně domýšlet ideu demokratické syntézy.“ Podle Pavla Eisnera se tak skutečně děje „v oblasti politického usilování, což dokazuje víc než přesvědčivě mnohý projev prezidenta Beneše. Zeptáme-li se ale, jak se věci mají v oblasti jevů kulturních, nebude odpověď do té míry uspokojivá.“

„V Čechách a v zemi Moravskoslezské žijí vedle sebe v nerozlučném prolnutí lidé dvou národů, z nichž každý má svou svébytnou kulturu, své duchovní statky. A tyto duchovní statky zůstávají spoluobčanům druhé národnosti téměř šmahem neznámy a utajeny. Je mezi nimi něco jako čínská zeď. Znamenitými staviteli této čínské zdi byli v bývalém Rakousku Němci. Svou povýšeneckou nevšímavostí k duchovnímu životu českému. Je však na příslušnících dnešního národa většinového, aby nebyla napodobena tato neslavná praxe. Tato zhoubná praxe, jež se na rakouském Němectvu trpce vymstila. Ale ať politický protivník, ať spojenec při díle budovatelském, jednoho je potřebí: znát toho druhého, toho druhého ducha, tu druhou duši. A toho druhého ducha, tu druhou duši nelze poznat lépe, než v kulturním dědictví, a zde zas především v hlasech, jimiž promlouvá umění, jimiž promlouvá písemnictví.“

Pavel Eisner dále uvádí, že čeští Němci tvoří „prastarou kulturní ornici, jejíž duchovní plodivost a rodivost je velmi značná,“ a připomíná mnohá jména, která se zapsala do „velké literatury německé„. Zároveň ale zdůrazňuje jejich sounáležitost s českou zemí, což se v písemnictví projevuje „bohatou regionální členitostí„. Je poutáno k rodné hroudě. „Ale, co je to ta rodná hrouda,“ táže se Eisner? A odpovídá, že jde přece o „částici společné vlasti nás všech„.

„Je v Evropě velkou vzácností, aby dva národové dvěma literaturami usilovaly zvěčnit a světlem ráje obdařit jednu jedinou zem…takže obě literatury společně tvoří jednu jedinou mapu lásky, od Horní Plané až do Slezska, od Krušných hor daleko na moravských východ.“

Eseje, fejetony, přednášky