Psychologie celoživotního vývoje (2013)

Přidal: Přemek |

Leden 29, 2013

Katarína Millová. Úryvek z knihy. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2013. Premiéra 2. 2. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Katarína Millová – Psychologie celoživotního vývoje Katarína Millová – Psychologie celoživotního vývoje. In web ČRo Brno, leden 2013 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Vývoj člověka se neomezuje pouze na dětství nebo dospívání. Lidé se mění a vyvíjejí v průběhu celého života. Monografie Kataríny Millové se zabývá různými teoriemi, které se snaží popsat a vysvětlit tyto změny, objevující se od narození až po smrt. Nezaměřuje se však pouze na vývojovou psychologii, ale uvažuje o celoživotním vývoji i v širších, například makrosociálních, souvislostech (změny v sociálním a historickém kontextu). Teoretické poznatky jsou podpořeny aplikací do vlastního výzkumu dlouhodobého vývoje člověka. V současnosti jde o jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí psychologie, která si určitě zaslouží pozornost nejenom z řad odborníků a studentů psychologie, ale i příbuzných oborů. Kniha se snaží alespoň částečně pokrýt současný nedostatek domácí i překladové literatury k této tematice. Podle teorie jednání není člověk pouze pasivním subjektem vývojových změn. Je to aktivní činitel, který se snaží kontrolovat a optimalizovat vlastní vývojové výsledky. Stává se tak vlastně tvůrcem svého vývoje. Úspěšné stárnutí nemůžeme charakterizovat pouze ve smyslu nepřítomnosti ztrát nebo omezení. Jde spíše o činnosti a procesy, které udržují osobní kontinuitu a sebehodnocení člověka. Jejich udržování je důležité, protože v procesu stárnutí se objevuje mnoho změn, které nemůžeme úplně kontrolovat. Jde například o pokles fyzického výkonu nebo zhoršování zrakového a sluchového vnímání. Úspěšný vývoj je tedy tvořen nejenom úspěchy, ale i ztrátami. Důležitý je jejich poměr. Ztráty by neměly převýšit vývojové úspěchy – zisky. Rozpor mezi současným a žádoucím směrem vývoje může být zmenšen pomocí aktivního přizpůsobování vývojových a životních podmínek osobním preferencím – to jsou asimilační procesy. Tato nerovnováha však může být odstraněna i přijetím opačné strategie, kdy přizpůsobujeme své osobní cíle situaci a případným omezením – tady mluvíme o akomodačních procesech. V počátečních fázích řešení problému člověk využívá převážně asimilační procesy, a to i tehdy, když se situace jeví od začátku nezměnitelně. Pomocí těchto procesů dosáhne cílů, kterých chtěl dosáhnout, a udrží si je. V průběhu dětství, dospívání a mladé dospělosti člověk využívá tyto procesy především k dosahování nových cílů – například rozšiřování vědomostí, zvyšování fyzického výkonu nebo zlepšování sociální obratnosti. V pozdějších obdobích života je uplatňuje zejména na zachování schopností, kterých si obzvlášť cení. Ve vyšším věku slouží k udržení takových úrovní chování, schopností a znalostí, kterou jsou ještě efektivní.

Eseje, fejetony, přednášky