Diskriminace je když… (2013)

Přidal: Přemek |

Březen 5, 2013

Pavel Varvařovský. Fejeton ombudsmana.

Čte autor.

Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 27. 2. 2013 (ČRo Brno) v rámci pořadu Rendez-vous.

Lit.: Varvařovský, Pavel: Fejeton ombudsmana: Diskriminace je když… In web ČRo Brno, únor – březen 2013 (anotace + text sloupku). – Cit.: Sloupek ombudsmana Pavla Varvařovského zazněl ve vysílání Rendez-vous ve středu 27. února.

„V každé době se objevují slova zvláště frekventovaná. Kdo jich neužívá, jako by nebyl. Řečeno módně – není IN. Již řadu let je takovým slovem slovo diskriminace. Podle frekvence tohoto slova, zejména v médiích všeho druhu, je to zřejmě šelma přemnožená a všudypřítomná. Plíží se ulicemi našich měst a vesnic a odněkud na nás skočí. Páni Voskovec a Werich by dnes možná zapěli, že „ když ještě diskriminace nebyla, vládla celým širým světem idyla.“

Teď ale vážněji. Jsou otázky, které si každý slušný člověk jistě někdy klade. Máme všichni rovný přístup k zaměstnání , ke zboží, ke službám či k bydlení ? Existují pro všechny stejné šance na získání vzdělání ? Neutiskujeme menšiny, ať již jsou jakékoli ? Potud správně. Vzpomene si ale někdo, že by v poslední době zaslechl dotaz, jak je to s rovným přístupem k funkcím, kterým se říká veřejné? Máme to napsáno v dokumentu, který nese jméno Listina základních práv a svobod.

Pokud by to někomu nestačilo, nabízí se dokument klasický -Deklarace práv člověka a občana. V tomto provolání z roku 1789, z něhož opisovaly všechny moderní ústavy, se praví, že všem občanům jsou stejně dostupné veškeré hodnosti, místa a veřejné úřady podle jejich schopností, přičemž jediným rozlišením budiž jen jejich ctnost a talent.

Pohleďme nyní očima těchto dokumentů na českou scénu. Poslanci jedné politické strany handlují, a to zcela veřejně, s druhou asi takto: když vy podpoříte volbu našeho hocha tam, my podpoříme přesun vaší favoritky jinam. Neboť je-li „ teplých pelíšků“ k máni více, musí to být vyvážené. Také se bude obsazovat Ustavní soud. Mělo by tam být více soudců souznících s naší stranou. Ze zákon vyžaduje, aby soudce či jiný ústavní činitel nebyl členem žádné strany, a on toho časuje? Žádný problém, uspěje-li, tak své členství pozastaví. A rázem se stane nezávislým a nestranným.“

Pro většinu z nás, kteří jsme svá nejlepší léta prožili v režimu, kdy stranická knížka vážila daleko víc nežli ctnost a talent, je to obrázek truchlivý. Těžko totiž vidět pokrok jen v tom, že stran, bez jejichž podpory budou schopní a talentovaní odstaveni na vedlejší kolej, je o něco více.

Co povědět na závěr? Jeden politik si kdysi na televizní obrazovce na tuto otázku odpověděl sám. Se slzou v oku diváky vyzval – zaspievajme si. A zapěl o tom, že nikomu neublížil (ač to patrně moc pravda nebyla). Nu, nám snad zatím postačí, oprášíme-li ve své paměti slova slavného songu o tom, že jednou budem dál. Snad ano.

Hezký zbytek dne a pevnou naději Vám přeje P. V.

Eseje, fejetony, přednášky