Jak rozhlas o bílou paní přišel

Přidal: Martin Čípek |

Březen 17, 2021

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní… Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského Bílá paní (1965), který si (ne)dovoleným způsobem utahoval z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci mají… Povídka už svým názvem (Jak Pupenec k štěstí přišel) ironicky odkazuje k závěrečnému vyústění: Pupenec je po zásluze odměněn (potrestán), tedy přeložen na jiný hrad.

Satirické vyznění této povídky pochopitelně znásobil Podskalského film, který tehdy pobouřil stranické orgány svým básnickým viděním, obrazotvornou silou, vtipem a jízlivou ironií i pronikavostí svého soudu o skutečném stavu socialistické společnosti. Smyslem Michalovy povídky (potažmo všech povídek) bylo prověřit jednotlivé typy lidí, uvést ve zmatek jejich sebeuspokojené a zjednodušené myšlení, vnímání skutečnosti přes citáty z tzv. klasiků marxismu-leninismu nebo přes služební předpisy, jak píše Pavel Pešta ve Slovníku české prózy a dodává, že Michal nepominul ani jiné lidské nectnosti jako závist, hamižnost, kořistnictví nebo zbabělost, proradnost, přetvářku, podlézavost, ochotnou přizpůsobivost a že obrátil tradiční metodu lidových pohádek naruby: zatímco v nich hrdina nejčastěji přichází z lidského světa do kouzelných končin, zde naopak pohádkové bytosti vstupují do lidské reality, z níž se ovšem po morální a citové stránce i způsobem myšlení vymykají.

Film ovšem nebyl jediným uměleckým ztvárněním Michalovy povídky. O necelé tři roky později, v červnu 1968, měla premiéru také rozhlasová hra Jak to bylo s bílou paní, kterou do vysílání připravil dramaturg Jaromír Ptáček. Rozhlasová dramatizace zachovávala literární půdorys původní Michalovy povídky, včetně potrestání Pupencovy neoblomnosti (film tento motiv nahrazuje blasfemickou scénou slavnostního odhalení neexistujícího mostu, přes nějž mají občané přejít). Hru režírovala Alena Adamcová, do hlavní role obsadila opět Vlastimila Brodského, soudruhy z ministerstva představovali Zdeněk Dítě, Josef Somr, Čestmír Řanda a Vladimír Krška, předsedu Jan Libíček, tajemníka Vladimír Hrubý a faráře František Filipovský. Ti, kteří nyní zatoužili po poslechu hry, budou jistě zklamáni: hra byla během normalizace smazána. A nebyla jediná, stejně skončila i Jarešova adaptace (1966) Michalova historického románu Čest a sláva. Důvodů se našlo několik – vedle zřejmého kritického obsahu obou her vadila zcela nepochybně také Michalova následná emigrace.

Zdá se, že pátrání po rozhlasových osudech bílé paní je u svého konce. Ne tak úplně. Zuřivým cenzorům unikla jedna z epizod rozhlasového cyklu Slabikář padesátky (1968-69), který byl natočen k padesátiletému jubileu samostatného Československa a který v jednotlivých dílech bilancoval nejzávažnější a nejzajímavější literární počiny uplynulých desetiletí. V desátém díle, věnovaném soudobým autorům, byla připomenuta také tvorba Karla Michala a jako ukázka z jeho díla zařazen výňatek z Ptáčkovy dramatizace Jak to bylo s bílou paní. Ve zhruba šestiminutové ukázce vystupují Vlastimil Brodský jako kastelán Pupenec, hájící pravdu i za cenu vlastního příkoří, a Zdeněk Dítě, Vladimír Krška a Josef Somr jako soudruzi z ministerstva, kteří hodlají nastalý zázrak za každou cenu utajit. Co kdyby toho zneužili „ti na druhé straně“? Nezbývá než litovat, že z této vynikající rozhlasové hry nakonec zbylo jen těch pár minut. Ale kdoví, třeba se mezi tehdejšími posluchači našel někdo, kdo si hru zaznamenal pro soukromé účely. Kdo by pochyboval o zázracích?

(Nemáte tuto hru na soukromém magnetofonovém pásku? Máte? Ozvěte se, prosíme!)

Historie rozhlasových her