Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XVI. – Napište nám rozhlasovou hru!

Přidal: Přemek |

Únor 23, 2012

Mgr. Přemysl Hnilička

Vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2012

Třicátá léta jsou ve zpětném zrcátku rozhlasové historie viděna a vnímána jako zlatý věk rozhlasové tvorby (podobně jako léta šedesátá). Není divu, byly psány vskutku zajímavé, novátorské hry (aby ne, když historie žánru nebyla starší deseti let) a vznikaly i první velké inscenace.

Historie však nebývá spravedlivá (to jsme v tomto seriálu už nejednou konstatovali), a tak přes velehory úspěšných tvůrců je jen ztěžka vidět na kopečky a brdky tvůrců průměrných, ba podprůměrných. Je tedy nutno otevřít rozhlasový magazín z dávných let, abychom mohli nahlédnout rozhlasové hře pod sukni.

Tento až lechtivý výlet nám umožní dvojčíslo rozhlasového časopisu Svět mluví (14/15) z roku 1938. Na stránkách 8 a 9 totiž vyšly výsledky speciální soutěže firmy Philips o nejlepší rozhlasovou hru pro školní rozhlas. Byla to jedna z mnoha soutěží, které měly přinést nové autory a hry do rozhlasového média, v době, kdy vznikaly teprve první teoretické studie o specifikách rozhlasové hry. Zajímavá však byla i proto, že probíhala v době mobilizace republiky… Ostatně dejme slovo dnes již anonymnímu redaktorovi:

„…Práce do soutěže se scházely opravdu zvolna. V měsíci březnu došly pouze 2 práce. V dubnu jen 9 prací. V květnu přibylo 19, v červnu 18, v červenci 30, ale v srpnu zájem vyvrcholil, neboť přišlo 165 prací. Poslední měsíc,září, přinesl posledních 54 prací, čímž úhrnný počet dostoupil čísla 297. Z toho bylo českých prací 213, slovenských 15, německých 52 a maďarských 17.

Zajímavé bylo sledovati druh prací, do soutěže docházejících. Až do druhé poloviny května přicházely práce s náměty všeobecnými; themata dějepisná se střídala s náměty cestopisnými nebo přírodovědeckými. Dne 21. května bylo několik ročníků povoláno na mimořádné cvičení – a již 28. května došla do soutěže první práce s námětem „Ubráníme republiku“. A pak šla jedna za druhou: „Na stráž“, „Hrdinové hranic“, „Proti všem“, „Naši hraničáři“, „Za vlast“ a byly mezi nimi i práce německé a maďarské, volající po obraně společné vlasti.

Zhruba je možno říci, že letošní soutěž firmy Philips byla záležitostí kantorů – učitelů a profesorů. Mohlo se to rozeznati podle krasopisně psaných obálek – a když bylo po soutěži, byla tato domněnka potvrzena. Snad 80% prací bylo skutečně od učitelů a profesorů.

Jako do každé soutěže, bylo i do soutěže firmy Philips zasláno několik prací diletantských – zřejmě práce, prošlé již mnoha redakčními šuplíky. Nemůžeme si odpustiti, abychom si nezacitovali několik odstavců z jedné hry, obzvláště pozoruhodné, v níž se pečliví tatíčkové mísí s nepřátelskými vyzvědači, statečné matičky se zlými ježibabami; ostatně posuďte sami několik perel z této hry: „V rodině Rožďalovského úspory se tenčily, takže byla naděje, že za několik dnů nastane již peněžní tíseň… Muž pohlédl na svou ženu pobledlými očmi a zatočil hlavou k souhlasu…“

„Přes změněné poměry firma Philips provedla soutěž v plném rozsahu“, píše se v časopise. Do soutěže došlo celkem 297 prací, finanční částka, která byla rozdělena mezi účastníky, dosáhla 20 000 Kč.

A jak odborná komise ve složení dr. Jindřich Heller (šéf školského rozhlasu Radiojournalu), ministerský rada dr. Josef Keprta (místopředseda Sboru pro školský rozhlas při Ministerstvu školství a národní osvěty – MŠANO), Ladislav Koubek (ředitel měšťanské školy a redaktor časopisu Československé obce učitelské), Josef Kühnel (tajemník německého školského rozhlasu Radiojournalu), Vilém Práger (redaktor rozhlasového časopisu „Svět mluví“) – a další – rozhodla?

Nejvyšší částku (3000 Kč) získali přednosta Svazu živnostenských záložen Karel Novotný za hru „Úspěch není bez boje“, učitelka z Prievozu u Bratislavy Elena Berková za hru „Hrdina“, paní F. Chvátalová-Vachtová za hru „Poslední Přemyslovec“ a učitel František Jungbauer za hru „Zrnko písku“. Dvoutisícovou prémii získal mj. i Vítězslav Nezval („Do učení“), celou tisícovku pak PhDr. Jaroslav Boháč, profesor z Prahy („Cirkus Maximus“) či odborný rada Václav Gutwirth za hru „Jenda se probudil roku 2000“.

Snad se nám podaří bedlivým studiem programů a archívních materiálů zjistit, kolik her ze soutěže firmy Philips se nakonec skutečně dostalo do vysílání. Minimálně hra Nezvalova či pana odborného rady Gutwirtha by stála za přečtení – či za poslech.