1933 : Radiojournal versus Polední list (Otázka čsl. státní hymny)

Přidal: Přemek |

Květen 12, 2008

Přemysl Hnilička

Nejenom v současném denním tisku odehrávají se bouře ve sklenici vody. Za první republiky tomu nebylo jinak, tento stav byl navíc posílen tím, že jednotlivé deníky byly často úzce stranické a zastávaly až do krve zájmy své strany. Nejprodávanější, ale také nejbulvárnější byly deníky Jiřího Stříbrného.

(Záhlaví nedělního vydání Poledního listu)

Jiří Stříbrný, příznivec Karla Kramáře, odpůrce Masarykův a svého času i spojenec Národní obce fašistické, společně se svým bratrem Františkem v roce 1926 založil vydavatelskou společnost Tempo, se kterou vydával deníky silně bulvárního zaměření – zejména „Polední list“ a „Expres“ (tzv. růžový nebo červený tisk). A právě v Poledním listě se v roce 1933 objevila polemika, týkající se Radiojournalu.

Stříbrný jako „antimasarykovec“ samozřejmě rád vyhledával jakoukoli příležitost „píchnout si“ do Hradu či alespoň do státních institucí. Jedním ze státem kontrolovaných podniků byl i Radiojournal – a toho se týkal článek Stanovisko Radiojournalu k čs. státní hymně po skončení programu, podepsaný šifrou -X- a vyšlý v Poledním listu 2. června 1933:

V lednu obrátil se radioposluchač E. D. z Poděbrad na čsl. Radiojournal přípisem, v němž se přimlouval za vysílaní stát. hymny po skončeni denního vysílání. Za několik dní nato mu RJ. odpověděl takto:
„Potvrzujeme příjem Vašeho dopisu ze dne 8. t. m. a dovolujeme si Vám sděliti, že hymnou ukončujeme pouze hudební relace závažnějšího hudebního obsahu a provedení. Ponecháváme hymnu národní jako symbol naší stát. svrchovaností k oslavám národním a státním a proto podnikáme všechny kroky, aby našim posluchačům nezevšedněla. Chápeme plně Vaše stanovisko, které vyplynulo z poslechu našeho programu vánočního a buďte ubezpečen, že si vážíme účinu svých relací, který stanovisko toto podnítilo. Bylo by snadno vyhověti Vašemu přání a hráti každý den na ukončeni pořadu národní hymnu, ale úcta k hymně, jako k symbolu státní svrchovanosti nám znemožňuje splniti toto Vaše přání.“
K tomuto přípisu měli bychom na náš RJ. otázku: Chce tvrditi čs. Radiojournal, že správy rozhlasových stanic polských, francouzských, italských, belgických, německých, rakouských, maďarských atd. atd. nemají úcty ke svým stát. hymnám, které jsou rovněž symbolem státní svrchovanosti? Chce tvrditi, že Polákům, Francouzům atd. atd. jejich stát. hymny už zevšedněly, když je hrají po tolik let denně po skončení denního přenosu?

Následovaly ohlasy čtenářů, kterým pravděpodobně již dříve položil Polední list tři otázky: 1) Je správné, aby Radiojournal vysílal i pro německé menšiny? 2) Je správné, aby Radiojournal nevysílal po ukončení programu státní hymnu? 3) Jaké by mělo být přestávkové znamení?

Eug. D., Poděbrady: 1. Jsem zásadně proti němčeni v čs. rozhlase. 2. Jsem rozhodně pro stát. hymnu po ukončení programu a nesouhlasím s obsahem odpovědi RJ. 3. Za přest. znamení navrhuji motiv některé národní písně.
Frant. B„ Č. Budějovice: 1. Každý poctivý Cech musí býti proti poněmčování čsl. rozhlasu. 2. Jsem rozhodně pro stát. hymnu na konci vysíláni. 3. Jako poznávací značku navrhuji zvukovou hru s nápěvem národní písně.
P. Š. z Šomu: 1. Jsem rozhodně proti germanisaci čsl. rozhlasu. 2. Jsem pro hraní stát. hymny na ukončení denního vysílání. 3. Navrhuji za znamení tóny pastýřské fujary.
A. K. a J. K., Lanškroun: 1. Jsme proti dvojjazyčnosti a německé vysílačce. 2. Jsme pro stát. hymnu. 3. Za přest. znamení navrhujeme: pro Prahu počátek fanfár z „Libuše“, pro Brno počátek písně „Moravo“, pro Bratislavu počátek písně „Hej, Slováci“, pro Mor. Ostravu zvuk kladiva nebo sirény, pro Košice pastýřskou fujaru.
M. J., Bratislava: 1. Som rozhodne proti ponemčeniu čs. rozhlasu, proti dvojjazyčnosti a proti něm. vyš. stanici. 2. Som pře stát. hynmu po skončeniu denného programu. 3. Jako prestávkovie znamenie navrhujom hru loretánských zvonkóv.
Lad. V., Žižkov. 1. Jsem zásadně proti němčení v čs. RJ. a proti něm. vysílačce. 2. Jako jinde, nechť i u nás se konči stát. hymnou.
Arn. D., Kojetín n. H.: 1. Pryč s dvojjazyčností, žádnou něm. vysílačku! Budiž st. hymnou končeno. 3. Motiv nějaké populární vlastenecké písně.
M. V., Josefov: 1. Jsem zásadně proti němčeni v čs. rozhlase a proti něm. vysílačce. 2. Jsem pro hraní st. hymny po denním vysílání. 3. Za přestávkové znamení navrhuji počátek „Hej, Slované!“‚
J. a P. J-ovi a 4 podepsaní, Libštat: 1. Proti nadbíhání Němcům v čs. RJ. a proti něm. vysílačce. 2. Pro st. hymnu. (Připojen protest proti vypouštění češ. skladeb ve prospěch něm. vysílání.)
MUČ. Jar. S., Praha XII.: 1. Jsem pro úplné odstraněni němčiny z čs. RJ. 2. Jsem pro stát. hymnu. 3. Navrhuji za přest. znám. jméno „Praha“ v Morseovce.
Učet. B. G., Brno: 1. Jsem pro naprosté odstranění němčiny z čs. rozhlasu. Proti něm. vysílačce. 2. Pro stát. hymnu. 3. Za signál navrhuji počátek „Hej, Slované!“
F. Š., Lysá n. L.: 1. Proti němčení a proti názvu „Radiojournal“. 2. Pro stát. hymny v závěru denního vysílání.
JU0r. O. Č. a 4 podpisy, Dol. Slivno, Kosátky: 1. Jsme rozhodně proti poněmčování našeho rozhlasu a proti něm. vys. stanici. 2. Jsme pro státní hymnu. 3. Za přest. znamení motiv některé české písně.

Upozorněme ještě, že tato „palba“ Poledního listu se odehrávala v době, kdy Adolf Hitler nastoupil k moci a Polední list – výjimečně společně s prohradními intelektuály – upozorňoval na skandální poměry v nacistickém Německu. Stanovisko Radiojournalu tedy vydával za stanovisko defétistické a vyzdvihoval národní a vlastenecká stanoviska proti snaze Radiojournalu ovlivnit německé obyvatelstvo státním a pročeským vysíláním v němčině.

Stanovisko Radiojournalu k článku v Poledním listě bohužel nemáme k dispozici. Zato další článek ano. Útok na Radiojournal zakončil Polední list 4. 6. článkem „Konec radiové ankety – Vezmou páni z Radiojournalu zřetel na přání posluchačstva? (Proti němčení, pro stát. hymnu a pro fanfáry z „Libuše“. — Blamáž propagačního dne RJ. v Kroměříži)“

„Dnes uzavíráme naši anketu tří radiových otázek, která nejenže v malém úseku ukázala míněni československých radioposluchačů, ale byla důkazem, jak naše veřejnost sleduje vše, co s naším rozhlasem souvisí.
Výsledek je jasný.
Zdrcující většinou československé radioposluchačstvo odmítá dvojjazyčnost, která v našem rozhlase vládne a více, volá po odstranění německého vysílání vůbec, jsouc právem přesvědčeno, že je zbytečnou ztrátou času, neboť je našimi Němci ignorováno a malicherným ústupkem německé menšině. Jedna ruka nám postačuje k poctění těch, kdož souhlasili s německým vysíláním. Ve svých přípisech odůvodňují své stanovisko státním zájmem.
Několik jedinců stale ještě je přesvědčeno, že německým vysíláním záskáme naše Němce pro poslech našich stanic — a odvrátíme je od poslechu stanic říšskoněmeckých. My jsme nejednou zdůraznili marnost takovéhoto úsilí; známe Němce příliš dobře. Trpký život našich hraničářů, hakenkrajclerské rejdy ve zněmčeném území, ostentativní vyvěšování velkoněmeckých praporů ve zněmčených místech, provokativní odmítáni češtiny obecními radami, v těchto dnech odhalení těsných styků ústřední organisace německého vysokoškolského studentstva v ČSR s Grenzladn Amtem v Berlíně a jejich spolupráce na odtržení našeho pohraničí,
t. zv. Sudetendeutschlandu od CSR. a na jeho připojení k Reichu… to vše je důkazem, že patnáctileté úsilí československých vlád získati Němce pro republiku skončilo naprostým nezdarem a že všechny další oběti a ústupky jsou jen hříchem, páchaným na našem národě.
Velká většina našich občanů je si toho vědoma a z té příčiny odmítá nejen rozšiřování doby německého vysílání, ale žádá naprosté jeho vyřazení. Je zajímavo, že značný počet účastníků naší ankety volá po zavedení lužicko-srbských a ruských programů na místo německých. Vyjímaje jeden, nejvýše dva příspěvky, ve všech protestuje se co nejostřeji proti úmyslu darovati Němcům vlastní Německou vysílací stanici. Naprosto správně.
Německá vysílačka bez státní kontroly byla by nebezpečným nástrojem německé irredenty a štvaní proti našemu státu a národu. Vysílačku pod státní kontrolou německý tisk odmítl. Pro německé účely a zájmy byla by prý bezcennou, což rádi chápeme.
Posluchačstvo postavilo se tedy zásadně proti dvojjazyčnosti v čs. rozhlase. Spravedlnost by vyžadovala, aby náš Radiojoumal vzal na tento požadavek zřetel, v což ovšem nevěříme.
Je otázkou, bude-li Radiojournal ochoten vyhověti druhému požadavku. Vyjímaje opět asi dva případy, všichni účastníci ankety radioposluchačů žádají, aby, jako to činí zahraniční stanice, i u nás byla po denním přenosu vysílána čsl. státní hymna.
Názor těch dvou, jenž se stotožňuje s obavou Radiojournalu, že by sevšedněla, nelze považovati za správný. Zahraniční stanice, které mají jistě dobré a snad i lepší zkušenosti než náš RJ., vysílají hymny noc jak noc.
Marseillaisu slyšíme dokonce několikrát a stejně tak „Deutschland über Alles“. Sevšedněly již jejich hymny Francouzům, Polákům, Italům, Belgičanům, Němcům atd.?
Položili jsme v tomto směru Čs. radiojournalu otázku, na kterou, jak se dalo očekávati, odpověděno nebylo. Také by se na ni těžko odpovídalo.
Třetí naše otázka se týkala mezipřestávkověho poznávacího znamení, které zavedly téměř všechny zahraniční stanice, mezi výjimkami byly i stanice československé. V sobotním „Expresu“ jsme přinesli zprávu, že většina cizích stanic zrušuje stará jednotvárná znamení (na př. tikání budíčku) a zavádí za signál motiv některé národní písně. Jistá německá stanice zvolila si dokonce motiv pověstné protislovanské a protifrancouzské písně „Wacht am Rhein“. Naši posluchači, zúčastnivší se ankety „Pol. listu“, podali své návrhy, veliká většina navrhla počáteční takty fanfár z Libuše“. Jsou charakteristické, důstojné a výmluvné.
Rozhodně pak vhodnější, než motiv z Vyšehradu, který si pánové z RJ. vybrali na olomoucké konferenci. Na druhém místě navrhují posluchači motiv z „Hej Slované!“, dále motiv z „Kdož jste boží bojovnicí“. V některých příspěvcích vyskytly se i návrhy pro všechny naše stanice. Obsahovaly motivy s nejtypičtějších národních písní, jako na př. motiv „Moravo, Moravo“ pro Brno a pod.
Ale motiv z „Libuše“ zvítězil na plné čáře. Již jednou jsme prohlásili, že Radiojournal by měl tento téméř všeobecný návrh vzíti v úvahu.
Pozdě dosud není a rozhodnutí olomoucké konference lze snadno ještě zrušiti, a to tím spíše, že stroj pro znamení nebyl dosud zakoupen a že se signál zavede až od počátku podzimu.
Páni z RJ. nejsou jistě tak tvrdošíjní, aby se uzavřeli před hlasem majitelů koncesí.
Blízká budoucnost ukáže, jak dalece je Čs. Radiojournal ochoten vyhověti vůli posluchačstva, které se domnívá, že má také jistá práva a jež ukázalo vůči Radiojournalu již dostatečné velkou trpělivost.“

Nebyl by to samozřejmě Polední list, aby ještě drobnou notickou nepopíchl na konci své malé bouře v rozhlasové sklenici vody:

Už i v Rumunsku je v rozhlase nár. píseň přestávkovým znamením

„V poslední době se projevuje u všech vysílacích stanic snaha po nahrazení jednotvárných přestávkových znamení (na př. tikání budíku) některou melodií národní písně. Tak německé stanice jedna po druhé mění svá monotónní znamení a zavádějí místo nich úryvky z písní. Nyní se oznamuje, že i stanice Bukurešť bude užívati na příště jako přestávkového znamení prvních čtyř taktů známé národní písně „Hai Lelitzo“.
Náš „Radiojournal“ se však nemůže dosud odhodlati ani k tomu, aby své programy ukončoval národní hymnou či jinou národní písní, ačkoli z řad svých posluchačů přicházejí tisíce návrhů a je to přání všech českých a slovenských abonentů.“

A tím to celé pravděpodobně skončilo. Motiv z Vyšehradu zůstal znělkou Radiojournalu. V Brně se však asi přece jen nechali inspirovat – byť o pět let později – a od roku 1938 začali používat motiv z písně „Moravo, Moravo“ jako stálou znělku.

(Pro zájemce uvádíme ještě oskenované originály článků:)