Kapitoly z historie českého rozhlasového vysílání – 2. Další úspěšné pokusy s vysíláním slova a hudby

Přidal: Přemek |

Leden 18, 2007

Josef Maršík

Po prvním pokusu s radiotelefonickým vysíláním prostřednictvím petřínské vysílačky v roce 1919 československé úřady pokračovaly v bezdrátové telegrafii.

V červenci 1920 byla poměrně stále málo výkonná francouzská vysílačka na Petříně nahrazena dokonalejší a modernější elektronkovou firmy Telefunken. Ta měla výkon 10 kW, vysílala na vlně 4100 m a vzápětí po uvedení do provozu navázala velmi kvalitní spojení s Paříží, Moskvou a Římem. V prosinci zahájila periodické spojení se stanicí Annapolis ve Spojených státech na vzdálenost 6000 km.

S tímto zařízením byl rovněž uskutečněn druhý pokus s vysíláním slova a hudby, a to na počest druhého výročí samostatné Československé republiky 28. října 1920. Jan Velík, jeden z našich prvních rozhlasových techniků, ve svých vzpomínkách uvádí: „Měli jsme vhodný elektronkový vysílač o výkonu 100 W, konstruovaný německou firmou speciálně pro vysílání radiofonie. Klavír se vypůjčil u firmy Brož ve Spálené ulici a studio bylo upraveno v jedné místnosti dřevěného baráku, ve kterém byly manipulační místnosti. Oba jmenovaní důstojníci (ing. Kuník a velitel stanice ing. Voborník) sestavili program opravdu hodnotný, z klasických děl domácích i cizích skladatelů, uspořádaný už tenkrát podobně, jak je dnes v rozhlasu obvyklé. Docházely příznivé posudky ze stále větší vzdálenosti od Prahy a až v Užhorodě byla slyšitelnost ještě dobrá.“
Petřínský elektronkový vysílač byl ve své době velmi moderní a technicky dokonalý – v mezinárodním provozu existovala jen jedna stanice podobného typu (v Nauen v Německu), která však pracovala ve zkušebním provozu. Byla to československá stanice, která jako jedna z prvních prokázala, že další směr rozvoje bezdrátové telegrafie a radiotelefonie musí jít cestou elektronkových vysílačů, jejichž účinnost se ve srovnání s ostatními typy ukázala jako bezkonkurenční (při relativně malém výkonu – 10 kW – bylo pražské vysílání přijímáno až ve Spojených státech, zatímco dosud bylo ke spojení s americkými stanicemi potřeba výkonu až 50 kW).

Nevojenskou radiofonii přebírá civilní správa

Důležitým předpokladem pro rozvoj budoucího rozhlasového vysílání bylo rozhodnutí vlády, že nevojenská radiotelegrafie bude převedena z kompetence ministerstva národní obrany do působnosti civilních úřadů. V listopadu 1920 byl proto zřízen Úřad pro správu pošt, telegrafů a telefonů (pozdější ministerstvo pošt a telegrafů).

S rozhlasem se poprvé seznamuje veřejnost

Elektronkový petřínský vysílač byl využit v roce 1922 k pokusnému radiofonickému vysílání v době konání zemědělské výstavy v Praze ve Stromovce. Ve stánku nedaleko Průmyslového paláce byl instalován francouzský krystalový přijímač s elektronkovým zesilovačem, k němuž bylo připojeno deset párů sluchátek. Z většího speciálního sluchátka vytvořil telegrafista Jindřich Šíp poměrně výkonný reproduktor, který umožňoval společný poslech většímu počtu návštěvníků výstavy. Dvakrát denně se vysílaly koncerty vojenské hudby nebo hudby z gramofonových desek. Byl to třetí úspěšný pokus radiofonního vysílání a zároveň u nás první hromadný poslech rozhlasu. Návštěvníci zemědělské výstavy byli předvedením nového vynálezu okouzleni a hudební produkci, jakkoli ještě nepříliš kvalitní, poslouchali s velkým zájmem. Veřejné předvedení rozhlasového vysílání bylo nejen neobvyklou atrakcí výstavy, ale přispělo také k propagaci nového objevu.

Rychlý rozvoj rozhlasu v zahraničí

Velká Británie

Pokusy s radiotelefonií ovšem probíhaly také v zahraničí. V roce 1919 zahájila experimentální vysílání Marconiho stanice 2 MT v Chelmsfordu v Anglii a během následujících tří let zde byly získány s radiofonií takové zkušenosti, že se již mohlo v roce 1922 přistoupit k pravidelnému rozhlasovému vysílání. Bylo zahájeno dne 14. února 1922. Vysílalo se ze stanice Writtle v Essexu (pobočka Marconiho společnosti), kterou řídil známý spisovatel a rozhlasový průkopník kapitán Eckersley. Vysílání mělo tak velký ohlas, že ještě v témže roce byla založena první rozhlasová společnost v Evropě, která vysílala pravidelně, každodenně pro veřejnost – British Broadcasting Company (BBC).

BBC vstoupila do rozhlasové historie 14. listopadu 1922. Společnost byla tvořena šesti výrobci rozhlasových přijímačů včetně Marconiho firmy. Vysílala na základě souhlasu státu a byla financována z prodeje koncesí a z poplatků za prodej rozhlasových přijímačů. Ještě v roce 1922 vybudovala osm hlavních a devět pobočných stanic (které šířily program hlavních vysílačů), jež pokryly signálem značnou část anglického území. V listopadu téhož roku vydala už deset tisíc koncesí, opravňujících jejich držitele k poslechu. V roce 1927 byla zřízena tzv. Královskou chartou British Broadcasting Corporation – tehdy se vlastně zrodila víceméně dnešní podoba BBC.

Spojené státy americké

Do konce roku 1922 byl ve Spojených státech prodán již milion rozhlasových přijímačů a podle některých údajů tam existovalo koncem roku 1925 téměř třicet tisíc vysílacích a přes pět milionů přijímacích radiotelefonních stanic.

Německo

K poměrně rychlému rozvoji radiotelefonie došlo také v Německu, kde byl 22. prosince 1920 stanicí Königswusterhausen místo koncertu z gramofonových desek vysílán živě koncert orchestru. Podle některých údajů přenášela tato stanice 8. června 1921 přímo z Berlínské státní opery představení Madame Butterfly; není jisté, zda šlo o přenos celé opery nebo jen její části. Od roku 1922 byly vysílány nedělní koncerty a od září téhož roku hospodářské zpravodajství. Přestože již byla v Německu založena společnost Deutsche Stunde für drahtlose Belehrung und Unterhaltung, šlo stále ještě jen o vysílání víceméně pokusné a nepravidelné.

Do radiotelefonie vstupuje poštovní správa

Rychlý rozvoj radiotelefonie v zahraničí motivoval naše ministerstvo pošt a telegrafů k většímu zájmu o využití nového komunikačního prostředku, zejména pro potřeby poštovní správy. V roce 1921 proto zahájilo stavbu první elektronkové vysílací a přijímací stanice, která byla umístěna v budově poštovního úřadu v Moravské ulici v Praze na Královských Vinohradech. Provoz zahájila s výkonem 250 W v lednu 1922. Druhou stanici vybudovalo v Komárově u Brna. Měla výkon 1 kW a zkušební provoz zahájila také v lednu 1922. V únoru 1922 tato stanice již úspěšně spolupracovala se stanicemi v Praze a Římě.

Třetí stanicí byla jiskrová vysílačka s výkonem 5 kW, která byla sestavena v budově poštovního úřadu v Praze na Smíchově (zanedlouho byla ale pro nevyhovující umístění zrušena). Další elektronková stanice poštovní správy byla zřízena u letiště ve Kbelích u Prahy. Provoz zahájila v listopadu 1922.

Nejvýkonnější stanici začalo ministerstvo pošt a telegrafů budovat v Poděbradech. Její vysokofrekvenční alternátory měly být schopné dodávat do antény výkon až 50 kW. Stanice ale zahájila pravidelnou činnost až koncem roku 1924. Nové telegrafní stanice byly vybudovány také v Karlových Varech, Chebu a později i v dalších městech.

Kromě radiotelegrafického provozu bylo s těmito vysílačkami prováděno i experimentální vysílání hudby a řeči. Například stanice brněnské poštovní správy odvysílala ve dnech 11. a 12. února 1922 pokusně několik lidových písní, které byly zachyceny radioamatéry v Itálii a v Dánsku.

Ministerští radové Josef Strnad a Otto Kučera na zkušené v zahraničí

V září 1922 vyslalo ministerstvo pošt a telegrafů dva své úředníky – ing. Josefa Strnada a dr. Otto Kučeru – na studijní cestu do Anglie, Francie, Německa a Holandska, aby se seznámili s rozvojem radiofonie a možnostmi jejího využití jak pro potřeby poštovní správy, tak také případně pro veřejnost. Jejich poznatky ze služební cesty sehrály velmi důležitou roli při dalších jednáních o způsobu zahájení pravidelného rozhlasového vysílání.

To, že oba ministerští radové neměli s rozhlasem dosud téměř žádné zkušenosti, dokládají vzpomínky dr. Kučery, který ve svém článku k desátému výročí vzniku našeho rozhlasu uvádí: „Vzpomínám, jak jsme se tehdy s ing. Strnadem srdečně zasmáli, když ve studiu tohoto holandsko-anglického rozhlasu speaker oznámil, že následující číslo zazpívá slavná zpěvačka X, a my se ohlíželi stále, z které strany zpěvačka vkročí do studia. K našemu údivu speaker postavil s lišáckým úsměvem před mikrofon gramofon a spustil desku se zpěvem slavné zpěvačky.“

(Články vycházejí se svolením Českého rozhlasu a s pomocí J. Kamberského)

Historie rozhlasu