„A kdo jsi ty?“ aneb Definice Vítězslava Gardavského (2005)
Osoby a obsazení: Čtenář (Ladislav Lakomý), Gardavský (Igor Bareš). Dále účinkují Jan Zvoník, Zuzana Slavíková a další.
Připravilo Brno. Premiéra 13. 11. 2005 (Vltava, 20:20h; 60min.).
Lit.: anonym: Schůzky s literaturou: A kdo jsi ty? aneb Definice Vítězslava Gardavského. In web ČRo, 13. 11. 2005. – Cit.: Vítězslav Gardavský. Pro mnohé člověk protikladů. Filozof, který se stal v roce 1951 vojákem z povolání a z pozice učitele na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové se přesunul do prostředí vojenských akademií, kde učil mezinárodní vztahy a filozofii.
Voják z povolání Vítězslav Gardavský roku 1966 publikoval v Literárních novinách na pokračování seriál Bůh není zcela mrtev, vydaný o rok později knižně. V letech 1968-69 absolvoval jako marxista turné přednášek a diskusí v rámci „dialogu marxisté – křesťané“ v tehdejším Západním Německu, Anglii a Spojených státech. Ale můžeme také říci, že to byl básník a dramatik, který namísto frekventovanějšího postoje „buď, anebo“ zvolil přístup „to i to“. Známe jeho dramatickou prvotinu na starozákonní téma Já, Jákob, druhou divadelní hru Legenda o Františkovi a Kláře, rozhlasové monology Krev, krev, dějiny či velkou filozofickou práci o proroku Jeremiášovi Anděl na hrotu meče. Gardavského poezii shrnují sbírky Vrchovatě a Přibližně tečna.
Po vyloučení z KSČ v roce 1970 je Vítězslav Gardavský politickým vedením doporučen pouze k manuální práci, a tak se z filosofa postupně stává dělník čerpadlář, skladník a řidič. Krátce poté co je zahájeno vyšetřování státní bezpečnosti s cílem připravit vykonstruovaný návrh na soudní stíhání, umírá Gardavský 7.března 1978 za nepříliš jasných okolností ve věku 54 let. Třídílné Schůzky s literaturou nabídnou netradiční pohled na Gardavského osobnost i dílo. Zazní dva jeho „dopisy učitele vysokoškolačce“ z knihy Milá paní kolegyně, vydané roku 1973. Tyto texty čte Jan Zvoník. Jádrem pořadu však bude rozhlasový feature Michala Jurmana, nazvaný A kdo jsi ty? aneb Definice Vítězslava Gardavského.
Třiadvacetiletého autora spojuje s Gardavským vztah k Vysočině. Tam – v Novém městě na Moravě – se Michal Jurman narodil, Gardavský na své vysočinské chalupě v Prosetíně o čtyři roky dříve zemřel. Dalším pojítkem je brněnská Janáčkova akademie múzických umění, kde Gardavský v letech 1969-70 externě učil filozofii a kde Michal Jurman studuje v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Nakolik se přes bariéru let setkali, posoudíte sami.
Michal Jurman se pokusil dramatickou formu autorsky pojmout široce zaměřenou a vrstevnatou osobu Gardavského. Na základě fiktivního dialogu mezi mrtvým Gardavským (prostřednictvím telefonního záznamníku) a jeho blízkým přítelem – Čtenářem se seznamujeme s citacemi z Gardavského děl filosofických, dramatických i básnických. Životopisné informace jsou podávány skrze Čtenáře, který za deštivého večera popíjí a čte knihu o Gardavském. Autorovým záměrem je podat pokud možno zajímavou formou zprávu o muži tak myšlenkově i lidsky bohatém, že paradoxně neustále musel s někým i sám se sebou bojovat. „Hnětl rukama radost i žal.“ Definicí Vítězslava Gardavského se stává jeho básnická Definice svobody: snažil se dávat i přijímat, mít „šíp myšlenky, terč srdce“.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku