Básník Josef Fajkus (2018)

Básník, editor a občanským povoláním lékař Robert Fajkus se narodil 6. února 1967 v Jindřichově Hradci. V loňském roce tedy oslavil 50. narozeniny. V brněnském nakladatelství Weles vydal dvě básnické sbírky: Sivý křik (1997) a Prašivina (2010).

Není z těch autorů, kteří publikují každý rok novou knihu – naopak. V mezičase se však podílí na přípravě sborníků a rediguje básnické sbírky svých kolegů a kolegyň. Robert Fajkus patří do autorského okruhu Welesu a spolupracuje i s básnickou edicí Masarykovy univerzity Srdeční výdej. Jinak řečeno: je příslušníkem tzv. královopolského okruhu, jehož ústřední postavou je básník a pedagog Vít Slíva.

Další brněnský básník a příležitostný recenzent Zdeněk Volf nicméně upozorňuje: „Přivítat básníka takovéhoto zjevu jen jako jednoho z okruhu kolem revue Weles je jistěže možné, ovšem zavádivé. Jakož i přijmenovat k němu Holana, Hejdu, a nepovolat expresionisty spárů Weinera, Trakla… Pouze Petr Král si čestně povšiml, že ve smyslové evokaci nemá u nás sobě rovného.“

Literární vědec a vysokoškolský pedagog, šéfredaktor Welesu Miroslav Chocholatý doplňuje: „Básník má schopnost zachytit okamžik, kdy skutečnost přerůstá v mýtus. Rád se pohybuje po vertikále spojující každodennost s věčností.“

V rozhlasovém magazínu Zelný rynk zazní verše Roberta Fajkuse, které 68. číslo Welesu publikovalo v bloku nazvaném Klub jindřichohradeckých úzkokolejek. Básně spojuje skutečnost, že jsou dedikovány literátům různých generací, v některých případech už zemřelým. Pro vysílání jsme vybrali ty, které autor věnoval Viole Fischerové, Zbyňku Hejdovi, Petru Hruškovi a Ludvíku Kunderovi.

Z Fajkusovy korespondence s Ivanem Divišem z let 1997 – 1999 zazní také jen úryvky.  Pro zajímavost zde uveďme citát, který ve vysílání neuslyšíte. Fajkus o generaci staršímu básníkovi píše: „Co vidím jako doktor: Nejhorší na stáří je imperativní vlastnost chronických nemocí strhávat na sebe neustále pozornost a bránit tak člověku v činnosti, kterou považuje po prožitých letech za důležitou. Tak se postupně drolí i psychika a stáří se stává trudným utrpením…“