Zločiny, blázniviny, smutky a naděje Jana Trefulky (2009)

Čerstvého nositele Ceny Ladislava Fukse za celoživotní dílo a nastávajícího osmdesátníka, prozaika, esejistu a scénáristu Jana Trefulku lze označit za vzpurného ducha. Dokládá to jeho knižní dílo – počíná v roce 1962 knihou Pršelo jim štěstí, v níž mladý kritik a redaktor Hosta do domu zúročil své zkušenosti z dvouleté trestné práce pomocného dělníka a traktoristy ve Vlašimi – či skandální kritika O nových verších Pavla Kohouta polemicky, která v roce 1954 málem zničila už v prvním ročníku časopis Host do domu. Citát z Platonova dialogu Faidros, jejž Jan Trefulka použil jako motto povídkového souboru Skřipce na ptáčky, to říká jasně: „Ve skutečnosti se nám dostává díky šílenosti mnohého dobra, pochází-li ovšem od boha.“ (Sokrates)

Dobré bláznovství je znamení, v němž Jan Trefulka nejen píše ale také žije. Zažil je jako poslední šéfredaktor Hosta do domu, jako normalizací zakázaný autor (z té doby pocházejí např. groteskní novela Veliká stavba, román O bláznech jen dobré, nebo obraz lidských konfliktů v časech oslavanské stávky Zločin pozdvižení či románová novela Svedený a opuštěný), ale také třeba jako stoupenec vysmívaného moravanství či jako organizátor mezinárodní soutěže Brněnský fejeton.

Nečekaná stanoviska a přemýšlení najdeme v souboru Trefulkových esejů Bláznova čítanka a nakonec i v jiné podobě v povídkách knihy Skřipce na ptáčky. Je dobře, že Brno, Morava a samozřejmě i Čechy mají Jana Trefulku, nadaného samostatností a laskavou neústupností kritického pozorovatele a myslitele.