Vnitřní a vnější prostor (2009)

Přidal: Přemek |

Červenec 10, 2009

České téma ve švédské literatuře. Literární pásmo z děl vybraných autorů z vlastních překladů připravila Miloslava Slavíčková. Režie Jaroslav Kodeš.

Natočeno 2009. Premiéra 28. 6. 2009 v cyklu Schůzky s literaturou (60min.).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: České téma švédskýma očima. In web ČRo, 25. 6. 2009 (anotace). – Cit.:
Kdo se chce ve Švédsku začíst do novější české literatury, má k dispozici poměrně dost možností. Ať už jde o překlady knih spisovatelů spojených se 60. lety jako Josef Škvorecký, Alexandr Kliment, Eva Kantůrková či Bohumil Hrabal, nebo o autory současné (Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Jáchym Topol a Petra Procházková). Česko je pro Švédy přitažlivou kulturní zemí. Vyplývá to ostatně i ze zájmu švédských spisovatelů a publicistů o „českou skutečnost“. Právě tomu bude věnován další pořad z pravidelného vltavského cyklu Schůzky s literaturou.

Jednotlivým dílčím českým tématům se věnují například Margareta Strömstedtová, Carola Hanssonová či Per Olov Enquist. Dva švédští spisovatelé věnovali českému tématu celé knihy. Ze současných autorů je to Steve Sem-Sandberg, dlouholetý spolupracovník deníku Svenska Dagbladet (a host letošního pražského veletrhu Svět knihy), z těch starších pak Amelie Posse-Brázdová, která ve svých autobiografických knihách zachytila počátky snah o zřízení samostatného československého státu a sledovala vývoj Československa od první světové války až do padesátých let minulého století.

Většina románů Caroly Hanssonové se odehrává mimo Švédsko. V knize Cesta do modrého domu je vypravěčkou příběhu Švédka Hanna, která se zamiluje do českého studenta Karla, provdá se za něho a odstěhuje se do Hradce Králové, kde se jim narodí syn Ivan. Svazek se však rozpadne, neboť manželé nedovedou překonat překážky, které jim klade odlišné kulturní zázemí a nestejná mateřština. Nalézáme tu spisovatelčina základní témata: jazyk, jeho možnosti i ohraničenost, schopnost či neschopnost odít naše vzpomínky do slov a exil jako základní pocit vyřazenosti.

Spisovatel a dramatik Per Olov Enquist vydal loni knihu s názvem Ett annat liv (Jiný život). Na několika stránkách v ní popsal návštěvu Prahy v listopadu 1989. Je to líčení neobvyklé, krajně subjektivní a zcela poznamenané tehdejší autorovou životní krizí. Zážitky ze „sametového týdne“ v Československu, z kontrastu mezi angažovaností a nadšením lidí a jeho vlastní ochablostí snad trochu přispěly k tomu, že se Enquist po devatenácti letech osvobodil ze své závislosti na alkoholu.

České téma rozvíjí i již zmíněný Steve Sem-Sandberg, který je autorem sbírky esejí Prag (No exit) z roku 2002. Píše o pražských lokalitách, o kulturním a politickém klimatu v Česku a zejména o literatuře. Nejvíc se zabývá Vladimírem Holanem, Bohumilem Hrabalem a Danielou Hodrovou. V jeho textech se však objevují i Jan Amos Komenský, Jaroslav Seifert, Jaroslav Hašek nebo Karel Pecka. Další Sem-Sandbergova kniha s českou tematikou – Ravensbrück – je součástí volné trilogie, v níž popisuje mimořádné osudy silných ženských osobností. Zásadní postavou tohoto románu-dokumentu je novinářka Milena Jesenská.

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: České téma ve švédské literatuře. In Vltava 2/2009, s. 16 (anotace). – Cit.: Pro nás jako členy Evropského společenství je jistě příhodná otázka: Jak dalece se s ostatními známe, co víme například o literatuře jiných národů a co vědí oni o naší? V polovině roku se jistě jednou z velmi „viditelných zemí“ stane Švédsko, podívejme se proto tam. V posledních desetiletích silně a objevně zapůsobili zejména Václav Havel svými esejemi, Milan Kundera romány i esejemi a Ivan Klíma romány a povídkami. Kdo se chce ve Švédsku začíst do novější české literatury, má k dispozici poměrně velkou škálu překladů, od spisovatelů produkujících v šedesátých letech, jako jsou Josef Škvorecký, Alexandr Kliment, Eva Kantůrková či Bohumil Hrabal, k těm novějším jako Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Jáchym Topol a Petra Procházková. Česko tu je přitažlivou kulturní zemí. Je to patrné z toho, že se u několika švédských spisovatelů a publicistů setkáváme s tématy, vytěženými z české skutečnosti. U některých – Margareta Strömstedtová, Carola Hanssonová či P. O. Enquist – jde o jednotlivá dílčí témata. Stejně je tomu i u básníků, jako jsou například Johan Ludvig Runeberg, Carl Snoilsky, Oscar Levertin a ze současných Göran Sonnevi, Birgitta Trotzigová a Anna Rydqvistová. Dva spisovatelé dokonce českému tématu věnovali celé knihy. Ze současných je to Steve Sem-Sandberg, dlouholetý spolupracovník Svenska Dagbladet (a host letošního květnového veletrhu Svět knihy v Praze), ze starších především Amelie Posse, provdaná Brázdová, která ve svých autobiografických knihách zachytila počátky snah o zřízení samostatného československého státu a sledovala pak vývoj Československa od první světové války až do padesátých let minulého století.

Carola Hanssonová je velmi produktivní a známá švédská autorka. Můžeme se sice o ní dočíst i v českém Slovníku skandinávských spisovatelů, ale doposud od ní nebyla do češtiny přeložena žádná kniha. Je autorkou devíti románů a ve spolupráci s Karin Lindénovou i dvou publicistických knih, zaměřených na postavení sovětských žen ve společnosti. Většina románů Caroly Hanssonové se odehrává – alespoň částečně – mimo Švédsko. Pro nás je rozhodně zajímavá Cesta do modrého domu, protože druhá část románu se odehrává v Československu, konkrétně v Hradci Králové. Vypravěčkou příběhu je mladá Švédka Hanna, která se zamiluje do českého studenta Karla, studujícího v Kodani. Provdá se za něho a odstěhuje se do Hradce Králové, kde se jim narodí syn Ivan. Svazek se však rozpadne, neboť manželé nedovedou překonat překážky, které jim klade odlišné kulturní zázemí a nestejná mateřština. Nalézáme tu spisovatelčina základní témata: je to jazyk, jeho možnosti i ohraničenost, schopnost či neschopnost odít naše vzpomínky do slov, a také klamná paměť, která tak ráda skrývá a proměňuje pravou podobu našich zážitků. Sama autorka mimo jiné říká:

„Exilové téma se objevuje ve všech mých románech, a to jako základní pocit vyřazenosti. Podle mého chápání je tento stav silně propojen s jazykem. Začala jsem psát krásnou literaturu na základě poznání, že slova již dál nefungují jako zprostředkovatel mezi vnějším a vnitřním světem. Hranice mezi těmito světy je uzavřena, neexistuje žádné opravdové spojení mezi našimi sny, myšlenkami, dojmy a vnější skutečností, vnějším životem. Lze to snad formulovat tak, že i slova jsou vykořeněna.“ Jeden z nejznámějších švédských spisovatelů a dramatiků Per Olov Enquist vydal v loňském roce další pozoruhodnou knihu. Jmenuje se Ett nytt liv, tedy Jiný život. Byla oceněna nejprestižnější švédskou literární cenou August a dokonce ji švédští čtenáři zvolili knihou roku. Enquist zde na několika stránkách vylíčil návštěvu Prahy v listopadu 1989. Je to líčení neobvyklé, krajně subjektivní a zcela poznamenané tehdejší autorovou životní krizí.
„V noci bylo Václavské náměstí naplněno statisíci lidí, pohybovali se jako stíny, v těsném závěsu, snad někam směřovali. V těchto okamžicích se osvobozovala celá východní Evropa. Několik českých přátel ho poprosilo, aby přišel okolo desáté večer někam, kde asi byla tajná schůzka s disidenty. Ale v tomtéž okamžiku mu zabzučel do ucha dobře známý hlas, kterému už nemohl a ani si netroufal odporovat. Příteli, nezapomeň, že už nejsi svobodný, tvé tělo obepínají řetězy. Ty statisíce, které kolem tebe zpívají a křičí, se tě už netýkají. Budou teď svobodní, ale ty svobodný být nemůžeš. Jejich život se netýká toho, kdo je spoután. Nemysli si, že jsi jedním z nich. Noc náleží jim, a především ráno, ale ani noc, ani zítřejší den nenáležejí tobě.“

Zážitky ze „sametového týdne“ v Československu, z kontrastu mezi angažovaností a nadšením lidí a jeho ochablostí snad mohly trochu přispět k tomu, že se Enquist po devatenácti letech ze své závislosti na alkoholu osvobodil. Hned po pobytu v Praze odjel na Island do protialkoholické léčebny. Neuspěl okamžitě, ale už v únoru 1990 začal znovu psát. Steve Sem-Sandberg (nar. 1958), spisovatel a známý kulturní publicista, byl dlouhá léta šéfredaktorem kulturních stránek prestižních novin Svenska Dagbladet. Je autorem esejí, knižních recenzí i řady románů, z nichž v některých se věnuje české problematice. Prvním takovým dílem je sbírka esejí Prag (No exit) z roku 2002. Sem-Sandberg zde píše o pražských lokalitách, například o Kampě, o kulturním a politickém klimatu v Česku a zejména o české literatuře. Nejvíc se zabývá Vladimírem Holanem, Bohumilem Hrabalem a Danielou Hodrovou. V textu se však objevují i Komenský, Seifert, Hašek, Karel Pecka a nechybí ovšem ani Franz Kafka. Čtenář hned pozná, že Sem-Sandberg české prostředí velmi dobře zná – v Praze totiž několik let žil. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných švédských vykladačů Holanova díla, kteří zdůrazňovali jeho obtížnost, se Sem-Sandberg snaží Holanovy básně čtenářům přiblížit a věří, že cestou k porozumění je pozorné a pozvolné čtení: „Když čteme každou jeho báseň zvlášť, vnímáme sloku za slokou, verš za veršem, zjistíme, že jeho básně jsou překvapivě jednoduché.“

Další Sem-Sandbergova kniha věnovaná české tematice z roku 2003 se jmenuje Ravensbrück. Je součástí volné trilogie, v níž hlavními postavami jsou silné ženské osobnosti s mimořádným osudem. Zásadní postavou tohoto románu-dokumentu je novinářka Milena Jesenská. Autor nestaví do středu svého líčeni vztah Jesenské s Kafkou, ale prochází celým životem Jesenské a především pak se zabývá jejím statečným chováním v koncentračním táboře Ravensbrück. Kniha je založena na pečlivém studiu materiálů. Je k ní připojena imponující bibliografie s velkým množstvím českých knih; takovou bibliografii najdeme ostatně i v knize Prag (No exit), též založené na výborné znalosti materiálu. Těmto i dalším autorům jsou věnovány Schůzky s literaturou „České téma ve švédské literatuře“. (Vybráno a upraveno ze scénáře k pořadu Miloslavy Slavíčkové.)

Literární pásma